KDE KONČÍ SVĚT

Kandidát na TT od 7.1.2019 – 13.1.2019 mi nevyšel.

Ale když už jsem ho měl předpřipravený, tak co už…
Svět nikde nekončí, napadlo mě jako první, když jsem si přečetl téma týdne. Pak jsem se ale hned opravil. Vesmír nikde nekončí, aspoň tak jsme se to učili ve škole. Přímka končí v nekonečnu. V matematice se používá znak nekonečno – ležatá osmička. Na klávesnici jsem ji nenašel, tak nevím, kde končí …
Věda a výzkum v oblasti vesmíru pokračuje a vyvíjí se takovým tempem, že se nějak to nekonečno smrskává. Pojmy jako sluneční soustava, mléčná dráha a galagie se začínají nějak lépe vměstnávat do našeho mozku. Nějaká sonda teď údajně opustila naši galaxii a letí někam dopryč.

S tím souvisí otázka mimozemských civilizací, ale to už je jiné téma.
Jen někdo bystrý jednou prohlásil, že: “Kdybychom byli ve vesmíru sami, tak by to bylo plýtvání prostorem.” Svět je zřejmě mnohem uzší pojem. Může to být jako svět – myšleno naše modrá planeta, zeměkoule. V tomto smyslu se hovoří o konci světa. Jestli nastane a kdy. Naši rodnou planetu si asi za existence tolika zbrojního arzenálu jsme schopni zničit vlastním přičiněním, asi jako podřezání větve na které sedíme.
Pravděpodobnost, že náš svět zanikne např. tím, že vyhasne ta naše žárovka – slunce, které nám tu svítí a hřeje, je podle mě málo očekávatelná.
A pak je tady ten náš malý, vnitřní svět, chápáno v tom nejužším slova smyslu. Ten skončí tam a tehdy, jakmile zanikneme my. Myslím tvora, člověka, ve fyzikálním pojetí.
Do problematiky duše se pouštět nechci, protože to bychom tady byli do příštích vánoc. Dobrá myšlenka totiž může putovat a přetrvávat možná napříč tím zmiňovaným vesmírem. Svého času byl v televizi redaktor, který uváděl počasí a ten vždy na konci řekl: “Slunce v duši.”
Mějme tedy jen ty pozitivní, dobré, kladné, věky přetrvávající myšlenky.
0
0

Genderové nesmysly

Reaguji na článek viz. odkaz.

http://flying-cloud.blog.cz/1901/kam-to-az-dopracujeme-s-genderovymi-audity-a-s-dalsimi-nesmysly Cituji autorku článku: “Svět by už neměl dovoleno být barevným, protože modrá by diskriminovala ženy a růžová by diskriminovala muže. Propadli bychom se do nudné šedi, která by byla pod neustálou kontrolou auditorů a státem. Nesouhlasím s neustálou snahou těchto pochybných organizací o ovlivňování podnikatelů – lidí, kteří měli nápad a neměli strach jej prosadit.

A nejedná se jenom o genderovou problematiku.
Jako příklad bych uvedla nedávný případ s majitelem restaurace, který byl zažalován, protože zakázal přístup dětí do své restaurace, jelikož jsou hlučné. Znovu – je to jeho podnik, jeho idea, a především ZA JEHO PENÍZE. I kdyby do své zatracené restaurace nechal vstoupit pouze osobu narozenou v roce 1950 a vstupu by stáli nabušení vyhazovači požadující občanský průkaz, je to čistě problém majitele restaurace. Jeho. Problém.
Když do svého podniku budu přijímat jenom ženy, bude to taky jenom můj problém. Nebudu chtít nikoho diskriminovat, bude to moje podnikatelksá idea.” Konec citátu.
***
Je mi silně proti srsti, že bych měl chodit ve veřejných objektech na WC společné pro muže a ženy. Už dost na tom, že se z vedlejší kabinky ozývají zvuky neklamně svědčící o porno rychlovce heterosexuálního páru. Prostě je to lidský a není to vždycky a není nic horšího než rozdělat a nechat tak. Jako muž jsem schopen přimhouřit obě oči a závistivě se pousmát.
Už tak mi vadí, že jsou teď ty moderní kabinky dělané tak fórově (asi je vysoutěžila firma s nejnižší nabídkou) , že je k sousedovi vidět na nohy a na hlavu, o zvucích nemluvě. Je docela možné, že se najdou individua, které to vzrušuje.
Ale třeba ve škole, kde je v řadě kabinek jedna vyhražena kantorovi, zamyká se a klíč visí ve sborovně, tak neutrpí náhodou autorita učitele, když vyjde z kabinky zároveň se žákem poté, co ho stihla hlučná ratibořská?
V jednom nejmenovaném krajské městě čuměla s prominutím “hajzlbaba” ve veřejných záchodcích na muže čurající ve stoje u žlábku s naasfaltovanou stěnou.
Pisatelka zmiňuje “znamenalo by to, že i v dolech by bylo 50% horníků a 50% hornic” – viděl už někdo z vás někdy hornici, takové slovo ani neexistuje. Můj děda byl havíř a kutal uhlí vleže ve sloji vysoké 50 cm se zbíječkou v ruce.
Učil jsem ve třídě kde bylo třicet děvčat oboru prodvač-ka a jeden chlapec, podobně tomu bylo u cukrářek. Vnučka chodi na střední pedagogickou školu a tam jsou ve třídě samé dívky. Viděl už někdy někdo učitele mateřské školy (leda tak jako tu jitrničku z pohádky Obušku z pytle ven…)?
Připadá mi, že tyhle nesmysly mají kořeny v západní společnosti a v přílišné, pokřivené demokracii. To v čem bychom si měli vzít z “velkého bratra” příklad, to necháme ležet bez povšimnutí a kraviny přebíráme aniž bychom respektovali dějinné a společenské odlišnosti.
Americké dějiny jsou staré 200 let, kdežto ty naše dva tisíce let.
0
0

Nový rok 2019

Nejen ten s velkým N na začátku slova

Tedy 1.1. daného roku, což je v kalendáři červeně, tudíž je to státní svátek.
Ale s malým n, tudíž celých 365 dnů toho, co je před námi, a kdy budeme psát letopočet 2019. Na rádiu Impulz jsem slyšel, jak ho nazývají rokem dvadevatenáct.
Samostatnou kapitolou jsou novoroční předsevzetí a novoroční přání.
Je všeobecně známo, že novoroční předsevzetí mají “jepičí” život a že tudíž nemá velký význam si je vůbec dávat. Přesto v duchu nějakého plánu do budoucna nějaký smysl by mít měly, život přeci není tržní hospodářství.
Zcela jinak je tomu u novoročních přání. Tam si vřele, co nejsilněji svíráme ruce, poplácáváme se , objímáme a pokud jsem to za svůj život dobře vypozoroval, tak na prvním místě je přání pevného zdraví. Tak moc si ho ceníme. A tady se zřejmě shodneme napříč generacemi. Pak následuje, štěstí, láska, hodně peněz, spokojenost, klid a mír (mnozí možná myslíme i na ten celosvětový, nejen ten v duši).

V této souvislosti mi zůstalo dědictví po otci, který studoval reálné gymnásium a měli latinu. Předal mi jedno starolatinské blahoformulepřání, kde je jaksi obsaženo vše a dá se použít nejen jako novoročenka.
Uvádí se pak takto: Q.B.F.F.F.S. 2019
Je to zkratka Quod bonum felix faustum fortunatumque sit a znamená: Kéž je to v roce 2019 dobré, šťastné, příznivé a zdárné.
Budiž ten rok barevný, zářící a provoněný.
0
0

Zbytečná cesta do Gmündu

V neděli 23.prosince 2018.

Podle informací od rodilé mluvčí měly být obchody v neděli otevřené. Internet hlásal něco jiného. V Rakousku mají být v neděli striktně všechny obchody zavařené, bez výjimky. Ale věřte internetu.
Už když jsme projížděli rakouským územím, tak bylo divné , že nikde ani živáčka.
To, že jste v jiné zemi – státě, nijak zvlášť nepoznáte. Míjíte ceduli s upozorněním, že se blíží státní hranice. Pro nás, členy EU to nic neznamená, protože ke vstupu nás opravňuje a plně postačuje občanský průkaz. Pasy ale stejně sebou vozíme, nějak ze zvyku. Závory, nejen ty reálné zmizely, zůstaly jen opuštěné budovy bývalých strážnic.

Vždycky jsem slýchali, že jak přejedeme hranice, no to uvidíte tu změnu, to je úplně jiný svět. Byly to populistické, propagandistické kecy. Je tomu naopak. V Jindřichohradecku a jeho okolí jsou silnice jedna báseň, žádné výtluky, žádné vysprávky, krásný černý asfalt. Ne tak v Rakousku, aspoň tedy v té příhraniční oblasti. Už to začalo drncat a nebylo to takové, jako na letišti. Fakt je, že zase zdaleka ne tak špatné jako u nás na Jesenicku. Tady, zejména ve městě je to katastrofa. Po celé trase šumperk – Zábřeh – Mohelnice – Moravská Třebová – Svitavy – Polička – Hlinsko – Havlíčkův Brod – Humpolec – Pelhřimov – Rodvínov jsme nikde neviděli ty vyfrézované a zaflikované obdélníky, za které bych někomu dal anti Nobelovu cenu. To je jen u nás na severu v pohraničí, jako by tu byl ještě duch krajského tajemníka KV KSČ Mamuly.
To jsem ale odbočil. Kudy jsme projížděli, tak mi všude chyběla jakákoliv vánoční výzdoba, ničehož nic. Když jsme v Gmündu našli Spar, tak parkoviště prázdné a dveře zavřené. Tedy ne tak docela, přilehlé parkoviště bylo narvané, ale ti všichni lidé byli na mši v kostele. Stejně tak mrtvo bylo i na marktplatze u nádraží, obdoba našich CityMarketů.
Tak jsme se otočili a jeli zpět. Najeli jsme 60 km tam a 60 kilometrů zpět. Na zpáteční cestě jsme ještě stihli nakoupit chléb, pečivo a pár základních potravin v LIDLu v Jindřichově Hradci.
0
0

Miroslava Němcová

Politická nula.

Kde jsou ty časy, kdy nám posílala krásná novoroční přání s vlastnoručním podpisem.
Pak jsme ji žádali o intervenci v zásadní a velmi vážné životní situaci a ona nás odpálkovala a já mám podezření, že ty mnohostránkové podklady ani nečetla.
Svět se otočil a dnes mám z jejích projevů dojem, že ji postihla stařecká demence.
A nejsem sám:

Člen ODS Josef Provazník své stranické kolegyni poslal jako reakci svůj dopis. “Neberu Vám Vaše právo pozvání odmítnout a do jisté míry Vašim postojům rozumím. Chtěl bych však vyjádřit nesouhlas se způsobem, jakým tak činíte. Především proto, že se mi protiví plané moralizování, politický kýč a prázdné fráze,” vzkázal Němcové.
Občanský demokrat, který sám sebe označuje za “člena toho “méně slušnějšího” křídla ODS” jí také vyčítá její dřívější vystupování. “Musím bohužel konstatovat, že to je to hlavní, co se mi v posledních letech vybaví při vyslovení Vašeho jména. Při minulých parlamentních volbách jste, coby volení manažerka, dovedla ODS k ponižujícím 7,5% a to byl poslední politický “akt”, kterým jste se zapsala do historie naši pravice a celé země vůbec. Poté již následovala jen aktivistická politika, kterou jste kdysi pravicovou konzervativní ODS posunula do středu k TOP 09, STAN a KDU-ČSL a sama sebe na úroveň levicových aktivistů, pseudonovinářů z Respektu a neziskovkářů z Člověka v tísni apod.,” zlobí se Provazník.
Tvrdí také, že Němcová nemá žádné své názory. “V posledních letech si ve Vašem podání pamatuji opravdu jen plané moralizování, aktivistickou hysterii, pokrytectví, teatrálnost a podléhání emocím, které by slušelo spíš hlavní postavě jihoamerické telenovele. Obávám se, že jste se vydala po cestě Jiřího Drahoše a Vaším jediným politickým programem se stala “okázalá slušnost”. Nezlobte se na mě, moje milá stranická kolegyně, ale je pro mě příliš málo,” píše občanský demokrat.
V kauze “kalašnikov” podle jeho mínění ukázala, že nerozumí nadsázce. V kauze “syrští sirotci” zase prý ukázala, jak snadno podléhá emocím a není schopna uvažovat reálně. “Postávat na jednom pódiu se strýčkem Bradym nebo kandidáty Pirátů považuji za akt politické nevědomosti a naivity. To není to, co čekám od prezidenta této země.Prezidenta si představuji jako svébytnou osobnost, která se nebojí nastolovat témata a hájit své názory třeba i “proti všem”. Vy jste v posledních letech mnohokrát prokázala, že toho nejste schopna. Zpronevěřila jste se poslání politika i poslání politika, který by mě reprezentovat pravicovou konzervativní stranu. Pokud je tento Váš dopis, plný planého moralizování a kýče, úvodním výkopem k prezidentské kandidatuře, s moji podporou nepočítejte,” dodává ostře Provazník.

Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/politika/238465-nemcova-vratila-pozvanku-na-hrad-a-pridala-ostry-dopis-zemanovi-hned-to-schytala-z-vlastnich-rad/
0
0

To zas byl jednou hnus!

Zmražený polotovar z Kauflandu.

Filé z obalované Aljašské tresky.
Dnes se zase poprali. Byla AKCE! už i v pondělí.
Když nemáte čas, ani peníze, ani brýle trávit půl dne nad otevřeným mrazícím pultem a číst to pidi písmo a zkoumat, zda je ta ryba bez přidané vody, či ne.

To se vám ale vymstí. Protože i když budete ten polotovar smažit na zázračných, nepřilnavých PÁNVIČKY.CZ, tak se stejně bude trojobal separovat, ryba se bude při obracení trhat (a to ještě píšou, že máte filé během smažení několikrát obracet) a budete mít poprskaný nejen celý sporák, ale celou kuchyň. Logicky – všichni víme, co dělá studená voda ve vřelém tuku.
Jaký výrobek to je vám ukážu na prvním obrázku:

Obr. č. 1

Na další fotce uvidíte nedělní oběd.

Obr. č. 2

0
0

Jak v Praze levně poobědvat

Je to celkem jednoduché.

Stačí, aby jste se trefili na IK+EM, tedy Institut klinické a experimentální medicíny. Nachází se v Praze 4, Kunratice – Krč, Vídeňská ul., č. 1958/9. Pojedete podle mapy, tak, jak se to dělalo dříve, nebo si nastavíte navigaci GPS (v mobilu buď mapygoogle, nebo Sigic, nebo Mapy.cz, nebo MAPS.ME). Jen upozorňuji, že na Jižní spojce, Šťerboholské spojce a na Pražském okruhu mohou být kolony, které vás zdrží i hodinu.
Pokud tedy trefíte a vpořádku dojedete, tak klidně vjeďte přes závoru dovnitř areálu, vemte si parkovací lístek, parkovacích míst je tam dost. Dokonce si myslím, že do určitého kratšího času je to zdarma. My jsme neplatili, protože jsme využili verifikační automat pro tělesně postižené.
Dal jsem si 300 g hovězího masa po námořnicku a 200 gramů amerických brambor. Zaplatil jsem 111 Kč. Měli také jedno meníčko za 86 Kč. Byl to takový bufetový systém s tácky a částečně s obsluhou (polévky a čerstvé hranolky). Platilo se u pokladny, ale pokladní každé jídlo zvlášť vážila, takže platíte podle toho, jak velkou porci si naberete. Uvažoval jsme o tom, že musí mít všechny taliře (velké, malé a plastové misky) kalibrované, jinak by nemohli pracovat s tárováním. Zaměstnanci zřejmě platili čipy.
Hned vedle byla kavárna – cukrárna – bufet, kde jsme si dali výborné dvojité presko, kapučino a nějaké bublinky a domácí, zelený,
ledový čaj. Jedním slovem prostě luxus!!!
A
Ještě vynikající “bublinky” z Francie (ostré jako břitva – tak, jak kdysi býval sifon, že to vyletělo až nosem). Silně perlivá voda – sifon z Francie.
Oběd v jídelně IK+EM Praha
0
0

Zvyk je železná košile

A Vy,

mí milí blogoví přátelé jste si už tak zvykli na tento veb a jeho adresu, že si těžko zvykáte na to, že jsem přešel někam jinam.
Důvody jsem už uváděl. Od BLOG.CZ nechci odejít, jsem od přírody věrný, jen jsem za ty roky bohužel zaplnil zcela kapacitu galerie obrázků (a navýšit mi ji odmítli).
Takže to udělám tak, že texty budu psát do obou a na obrázky vás budu odkazovat na WordPress – www.miric.cz tak jak jsem to udělal u posledního článku BRATISLAVA.
0
0

Elektronické recepty

Nedovedu si představit, jak si s tím poradí např. taková osumdesátiletá babička.
Já vím, stále zůstává možnost nechat si vystavit starý papírový recept. Což znamená zajít k lékaři, ale právě ty staré nohy by to mělo šetřit. Když už se počítá, že mají všichni zařízení schopné přijímat SMS, tak by to mělo být tak, že by mělo jít přeposlat smsku lékárníkovi a někdo by jí ty léky donesl.
My jsme si nechali poslat recepty e-mailem. Tři léky pro mě, jeden pro manželku, takže došly čtyři dopisy na jeden email s přílohami. Při pokusu otevřít přílohu to po vás chce heslo. Hádejte, jak zjistíte, která příloha je pro koho? Metodou pokus-omyl. A navíc nevíte jestli má být v rodném čísle lomítko nebo ne (my starší ho tam máme, ale heslo ho nechce).
Nervy nám už tekly. A navíc mi to při pokusu o tisk dokumentu po mě chtělo heslo, ale nebylo ho kam vložit.
Tak, komu to slouží? Asi jen zdravotním pojišťovnám.
V duchu hesla: “Všichni to mají, ale nikdo to nechce.”
0
0