Zprávy z domova: Názory se různí

Tak nás podvedli. Slibovali nám, že když se necháme naočkovat, tak nám vydají tzv. “zelený pas” a budeme moci cestovat – minimální po EU. Teď vymysleli 3. dávku a platnost covidpasů skončí za devět měsíců. Takže od 1. ledna 2022 mi Tečka zčervená!!!

Tak si myslím, že pravá ruka neví, co dělá levá. Jsem jen div živý, co nám přinese nová vláda pětislepence. Můj soukromý názor je, že to bude taková hrůza, že se budeme divit i ušima a že tady bude něco, co jsme ještě nezažili.

Ptal jsem se na názor (resp. moje žena, protože já neopouštím byt) své praktické lékařky. Ta sama prodělala těžký Covid a je zásadně proti vakcinaci experimentálními látkami.
Já jsem riziková skupina. Nechal jsem si udělat test na protilátku IgG a vyšel mi negativní, což znamená, že jich mám podlimitní počet. Takže její závěr zněl, že mi nemůže radit, rozhodnout se musím sám, ale vyčkala by co se bude dít.

Naopak moje diabetoložka, která mi kontroluje glykémky a glykované hemoglobiny a předepisuje inzulíny a Ozempic, mi ihned v první vlně poslala speciální kód k registraci do první dávky. Sice se mě tak nenápadně zeptala, jestli souhlasím, ale bylo to vlastně dobrovolně s přinucením. Tak se na třetí injekci ani nemusím ptát, protože předpokládám, že vím co mi odpoví.

Další konzultaci jsem měl s primářem ARO, kde jsem ležel 40 dní v umělém spánku na nucené plícní ventilaci a pak mě nemohli probudit. Připravovali už manželku na nejhorší.
Ten jednoznačně řekl, že v mém případě by dporučoval, abych si třetí – posilovací dávku nechal dát.

Nakonec jsem se ještě ptal primáře diabetologického oddělení Nemocnice U Svaté Anny v Brně, kam jsem jezdil do poradny, absolvoval edukeci a jezdil na rekondiční pobyty.
Ten mi odpověděl: Pane inženýre, bez ohledu na protilátky je třetí dávka zcela nezbytná, rozhodně Vám ji doporučuji jako rizikovému pacientovi!!!
Jinak mne potěšilo, že jste se ozval.

Tak jsem si včera nechal třetí “včeličku” píchnout.

Hotovo
0
0

Pandemie strachu

Je až neuvěřitelné, jak někteří autoři sci-fi dokázali předvídat budoucnost.
Nebo naopak někteří dobrodějové – alias kreténští stodebilové čtou hodně vědecko fantastickou literaturu a dokáží se jí inspirovat a uvést ji v praxi.
Pěněz mají tolik, že neví co s nima, tak už jim chybí jen moc. A nejlépe je ovládnout celou planetu, případně Mars a spol.

Tak například autor Veronica Roth a podle její předlohy natočený film Aliance.

 Nová vůdkyně Chicaga Evelyn vytvořila ve městě takový systém, že je lepší odejít než čekat na smrt. Bývalá bojovnice Tris se rozhodne spolu s přáteli utéct za hradbu, která město obklopuje. Otázkou je, jestli tam najdou lepší místo k životu… Americký sci-fi film (2016). Hrají S. Woodleyová, T. James, N. Wattsová, Z. Kravitzová, M. Teller a další. Režie R. Schwentke

Je nás na planetě hodně a vidina osídlení Marsu je v nedohlednu. Takže je potřeba lidstvo zredukovat. Sice nechápu, proč se zaměřili na seniory a důchodce, protože my stejně dříve nebo později odejdeme do “věčných lovišť”. Takže postupně budou na řadě mladší a mladší, a až už neude kde brát, tak přijdou na řadu nenarozené plody v lůnách matek.

Jakto, že to funguje? Protože, když nejde něco udělat, tak se vždy najde nějaký blbec, který to neví, a udělá to. A pak je vždy dost análních speleologů. A peníze nesmrdí.
Proč máme frakce?
Resp. dva tábory – odpírače a fandy? Také je to plán, protože, když se dva perou, tak se třetí směje. Tím pádem nebude nikdy generální stávka a nikdy nebudou masové demonstrace.
“Už se poprali, už se poprali?” Není potřeba použít mocenské orgány. Stačí vodní děla a dýmovnice.

Chudák bývalý šéf pražské organizace KSČ Miroslav Štěpán, ten pouze vyvezl demonstranty za Prahu a zpět se museli vrátit pěšky, a zavřeli ho za to. Jsem zvědav, jestli ty, co nám to teď dělají jednou pověsí na kandelábry.

0
0

Moje skororodina

Jak jsem k ní přišel?
Cesta celkem dlouhá a složitá. Nejvíc jsem se kamarádil s jedním klukem. Vlastně byli jsme celkem čtyři. Tři z jedné ulice a čtvrtý mušketýr ze souběžné. Ten, o kterém chci psát byl jedním z devíti sourozenců.

Měl jsem vždy silnou vazbu na rodný kraj razovity. Během mé základní prezenční vojenské služby se rodiče přestěhovali do Bruntálu. V roce 1972 to byla celkem (s prominutím) prdel světa. Takže asi za dva roky jsem utekl k mé babičce, která mi poskytla azyl. Tím jsem znovu navázal přetrhané vazby. Bohužel toho nejmladšího z nás jsem si dlouho neužil. Brzy zemřel na rakovinu varlat.

Moji náhradní rodiče to neměli v životě lehké, protože druhý nejstarší syn usnul opilý ve škarpě a umrzl. Ti ostatní jim dělali ale radost. Nejstarší byl příslušník VB, prostřední vystudovaný pedagog, později dokonce ředilel ZŠ a jeden tancoval v Lidovém souboru Písní a tanců dolu Hlubina, kam jsem také chodil. O jednom toho moc nevím, jen, že má postavený tzv. “šumperák” kousek od rodičů mé manželky.
A dvě děvčata. Ta se mi v různých podobách a v různých časech přimotaly do života, ale já jsem si v tom věku, jako telátko, s tím neuměl poradit.

Adoptivní “otec” pracoval v podniku, kam jsem se později dostal jako řidič T603 a vozil jsem papaláše. Nejmladší dcera si vzala maminku k sobě, kde dožila.
Když jezdím “na hroby”, tak za sklem kolumbária jsou čtyři fotky. Dva kluci a jejich rodiče.

0
0

Co mám zase vařit?

To je pořád dokola. Věčná otázka, když už dochází fantazie. A když chceme vařit tradiční česká jídla, taková, která vařily naše babičky a maminky.
Teď mě tak napadá, že jsme dlouho neměli okurkovou omáčku, nebo cibulkovou. Většinou se omáčky vařily na sobotu, protože bylo hovězí maso z vývaru na hovězí polévku k nedělnímu obědu.

Pokud by z některé fotky nebylo zřejmé, co je to za jídlo, nebo, jak se vaří, tak se nestyďte zeptat.

0
0

Spor o rizoto

Zahlédl jsem onehdy v televizi reprízu známého seriálu Ano šéfe.  Zdeněk Pohlreich tam vedl spor s provozní a majitelkou restaurace o tom , jak má vypadat správné rizoto. On tvrdě prosazuje italský typ, který já nemám rád. Je to spíš rýže v mléce, a parmezán je do rýže zamíchán ještě za horka, takže se rozpustí.

Krémové rizoto:

Pravé italské rizoto, zdroj: http://www.rizotorecept.cz/prave-italske-rizoto/

My Češi děláme rizoto takto: viz.

Restaurace má vlastně dvě provozní, které se střídají ve směnách a dělí se o pravomoc, což je asi nedobře. Celý provoz stojí a padá na kuchaři. Při opakované návštěvě si ho Zdeněk nemohl vynachválit, takže nakonec jim dal nálepku se 3 hvězdami.
Jinak je to samozřejmě tzv. “reality šou”, jejíž formát jsme koupili na západě.

1
1

Už vím, proč nebudu volit koalici Pirátů a Starostů

Protože vybudování průplavu Labe – Odra – Dunaj je mým celoživotním snem.

Ty důvody, které uvádějí proti jsou nízké a malicherné.
Kdyby stejně uvažovala Panamská Republika, tak by nikdy nebyl průplav světového významu, Panamský průplav mezi Atlantským a Tichým oceánem. I když později za pomoci USA na dostavbě.
Co brání tomu, aby se na budování “našeho” průplavu domluvila EU? Schvalují se mnohem větší “kraviny”.

0
0

Vánoční papu

Shnídaně byly formou bufetu.
Dříve se tomu říkalo švédské stoly. Nevím, proč se to přejmenovalo, asi si Švédové stěžovali.
Obědy a večeře byly á la card.
 
0
0

***Mirkův svět***

http://clupmi.blog.cz

O čem to je: Téma týdne – kategorie Blogu, Glosy – poznámka na okraj, krátký polemický komentář s osobním pohledem, obvykle věnovaný jedinému základnímu tématu; Ich – neboli já, o mně, se mnou; Poděkování i ne – jsou určitě věci, které zaslouží pochvalu, ale i zaslouží zkritizovat; Tloušťka – obezita, jak zhubnout, diety; Diabetes Melitus – cukrovka, tichý zbiják!; Kantořina – 13 let učitelské praxe; Pekařina – 16 let, Počítače a vše kolem – IT, práce s počítačem; Se učit, se učit, se učit – celoživotní vzdělávání; Poživatiny – potraviny, pochutiny, nápoje; Recepty – návody, zkušenosti, co nám chutná; Hotovky – inspirace co uvařit; Sranda – život nejsou jen starosti; Vtipy – pro dobrou náladu; Vážně/nevážně – ožehavá témata i ne; Móda – okrajové téma (jak pro koho); Verše – miluji, přesto, že nejsem veršotepec; Citáty – také miluji; Přísloví a moudra – pomáhají žít; Písně – oblíbené; Texty písní – oblíbené; Politika – je všude kolem nás; Mládeži do 18 let nepřístupno – lehké erotično; Španělština – kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem; Kde domov můj – není to jen bydliště; Rozcestníky – není třeba komentovat;
0
0

Zjevení Karolína Muchová

Karolína Muchová je Česká profesionální tenistka. Narodila se v Olomouci a je jí 23 let. Trénuje ji slovenský trenér Emil Miške.
Nikdy jsem tenis nijak zvláť nesledoval. Přivedla mě k něm národní hrdost přes úspěchy Petry Kvitové a Karolíny Plíškové. V současné době jsme tenisová velmoc!
Kvůli tenisu jsme si připlatili za kabelovou televizi, abych tam měl sportovní programy, jako ČT sport, NOVA sport 1/2, Eurosport 1/2, … Jenže tenis tam nedávají a naše české hráčky už vůbec.
Naštěstí existuje internet a YouTube, a Samsung DeX station, díky čemuž můžu sledovat vše i filmy v maximálním rozlišení na velkém monitoru.
Píšu hráčky, protože na muže se nedívám, i když jak se jim daří se zajímám (vlastně dívám se když hraje Rafi, líbí se mi ty jeho “tiky” před podáním).
Proč jsem fascinován Karolínou Muchovou?
Nejsem sice žádným znalcem, ani expertem na tenis, ale ten výrazný rozdíl poznám. Stačí, když srovnám spoučasnou hru s tenisem v době Štefi Gráfové, Hany Mandlíkové, nebo Martiny Hingisové a spol. Dnešní tenistky mi připadají více “vysportované”, s většímy svaly, mnohem rychlejší. Co všechno dokáží doběhnout, vybrat, vrátit přes síť. Téměř zmizely nekonečné výměny, některé zápasy končí i v čase něco málo přes hodinu.
V tomto směru, si myslím, že právě Karolína už začíná dosti vyčuhovat. Pokud tady ještě chvíli budu, tak se doufám dočkám toho, že bude jednou na čelném místě žebříčku WTA (tedy, jak se říká, pokud ji mouchy nep***erou).
Pokud bude mít nějaký odborník jiný názor, rád si přečtu komentáře.
0
0

Nevím, kdo jsem

Jsem úplně jiný člověk …
Dlouho jsem nenapsal žádný článek, nebyl jsem toho schopen. Ne, že bych nechtěl, ale nešlo to fyzicky. Byl jse cca 1/2 roku v nemocnici. Napřed na ARU a pak na LDN.
Byli jsme na Vánoce v bezbariérovém penzionu u Jindřichova Hradce. Nemohl jsem spát, nemohl jsem dýchat. Tak jsem šel po Silvestru k praktikovi, ten mě poslechl, a řekl, že mám na plících litr vody. Dal mi nějaké prášky a jestli to nepomůže, tak ať volám rychlou. Volal jsem ji.
Zápal plic, zástava srdce, …
Nahodili mě a uvedli do umělého spánku – umělá plícní ventilace. Odsávali mi z plic ten bordel – hleny s krví. Primář ARO taktně manželce sdělil, ať se připraví na nejhorší. Zhruba po 40-ti dnech se mě pokoušeli probudit. Podařilo se to až na počtvrté a hrozilo, že budu až do smrti na přístrojích.
Nehnul jsem ani prstem.
Jen hlava a mozek byli v pořádku – naštěstí.
Za tu dobu se mi udělal na patě otlak – diabetická noha, zčernalo to, gangréna, otrava krve, amputace PDK ve stehně.
Změnilo mě to!
Už se ničeho nebojím, říkám otevřeně co si myslím, jsem plný optimismu a humoru. Neberu už život tak vážně.
Cvičím, posiluji, mám polohovací postel, dostanu se na vozík a zpět, jím u stolu, chodím na WC.
V autě mám otočnou a vysouvací sedačku spolujezdce, takže jezdíme autem.
Když se ohlédnu zpět za svým životem, tak sice tvář mám stále stejnou, ale několikrát jsem se proměnil v někoho jiného.
***
V “kómatu” mi hráli písničku Olgy Lounové – Jsem optimista.
0
0