KDE KONČÍ SVĚT

Kandidát na TT od 7.1.2019 – 13.1.2019 mi nevyšel.

Ale když už jsem ho měl předpřipravený, tak co už…
Svět nikde nekončí, napadlo mě jako první, když jsem si přečetl téma týdne. Pak jsem se ale hned opravil. Vesmír nikde nekončí, aspoň tak jsme se to učili ve škole. Přímka končí v nekonečnu. V matematice se používá znak nekonečno – ležatá osmička. Na klávesnici jsem ji nenašel, tak nevím, kde končí …
Věda a výzkum v oblasti vesmíru pokračuje a vyvíjí se takovým tempem, že se nějak to nekonečno smrskává. Pojmy jako sluneční soustava, mléčná dráha a galagie se začínají nějak lépe vměstnávat do našeho mozku. Nějaká sonda teď údajně opustila naši galaxii a letí někam dopryč.

S tím souvisí otázka mimozemských civilizací, ale to už je jiné téma.
Jen někdo bystrý jednou prohlásil, že: „Kdybychom byli ve vesmíru sami, tak by to bylo plýtvání prostorem.“ Svět je zřejmě mnohem uzší pojem. Může to být jako svět – myšleno naše modrá planeta, zeměkoule. V tomto smyslu se hovoří o konci světa. Jestli nastane a kdy. Naši rodnou planetu si asi za existence tolika zbrojního arzenálu jsme schopni zničit vlastním přičiněním, asi jako podřezání větve na které sedíme.
Pravděpodobnost, že náš svět zanikne např. tím, že vyhasne ta naše žárovka – slunce, které nám tu svítí a hřeje, je podle mě málo očekávatelná.
A pak je tady ten náš malý, vnitřní svět, chápáno v tom nejužším slova smyslu. Ten skončí tam a tehdy, jakmile zanikneme my. Myslím tvora, člověka, ve fyzikálním pojetí.
Do problematiky duše se pouštět nechci, protože to bychom tady byli do příštích vánoc. Dobrá myšlenka totiž může putovat a přetrvávat možná napříč tím zmiňovaným vesmírem. Svého času byl v televizi redaktor, který uváděl počasí a ten vždy na konci řekl: „Slunce v duši.“
Mějme tedy jen ty pozitivní, dobré, kladné, věky přetrvávající myšlenky.