Rice, Reis, arroz, рис

Rýže, to je asi jasné.

Musím říct, že bez rýže bych se asi neobešel. Mám ji rád, protože mamka ji vařila, co si pamatuji. Klasika byly dušené hovězí roštěnky, rýže a kyselý okurek. Na její přípravu měla fintu s vařečkou, kterou určitě znáte. Kolik rýže v kastrólu, tak 2x nad to výšku vody. A to právě odměřovala vařečkou. Napřed ale přebranou (rýže se dříve musela přebírat, byly v ní kamínky) a propláchnutou rýži chvilku orestovala na malém množství oleje, pak zalila horkou vodou a doprostřed dala celou oloupanou cibuli, ve které bylo zapícháno pár hřebíčků. Na mírném plameni dusila asi 20 minut, až se voda odpařila. Pak ji dala ještě do horké trouby „dojít“ (babička hrnec zaskládala do peřin).

Pokračovat ve čtení „Rice, Reis, arroz, рис“