Vzpomínky na budoucnost

Co bylo už není.

Svět se mění a s ním lidé i přiroda.
Jsem zvědav, jestli letos nějaké léto vůbec bude. Zatím, co pamatuji, tak u nás v pohraničních horách pod Pradědem je pořád zamračeno, pod mrakem, nebo polojasno a zima jak na Sibiři.
Hodně lidí se po rozvolnění a otevření hranic a letišť nejméně v Evropě už těší k moři do Bulharska, Řecka, Chorvatska, …
Také jsem zvědav, jak dopadnou odvážlivci a nadšenci, kteří hromadně kupují stany, spacáky a nafukovačky. Je totiž jen určitá pravděpodobnost, že jim dovolená neproprší, at už budou u Máchova jezera, u Velkého Dářka, na Orlíku, či u přehrady Lipno.
Kdyby chtěl někdo holdovat potápění, tak si může zajet do Svobodných Heřmanic – na lom Šífr.
Naši bratia Slováci nás také rádi uvítají, takže je tip Duchoňka, Podhájská, nebo až Zemplínská Šírava, či Vyšné Ružbachy.
Kdo rád létá, tak za pět hodin je na Kanárských ostrovech.
Vypadá to tedy, že bude léto hrát všemi barvami.

Těch vzpomínek by ale bylo …

Sbíral jsem v životě kdeco.

Počínaje poštovníma známkama, přes odznáčky na veškerá témata (nejraději jsem ale měl odznáčky fotbalových klubů, jmenovitě Benfica Lisabon), nálepky ze sirek, pivní tácky, pivní etikety, mince, bankovky a určitě jsem teď na něco zapoměl.
V dospělosti, už v hodně starším věku se to ustálilo na vzpomínky z cest do západní Evropy. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale výběr padl na nože, nožíky, dýky, vrhací nože, mačety a meče. A to i tak, že jsem mnohdy trnul, jestli mi projdou celní a devizovou kontrolou a jestli mi vezmou kufr s vyčnívajícím mečem do letadla.

Tím druhým sortimentem byly hole, hůlky, špacírky, valašky a jeden bejkovec. Jestli si vzpomínám, na místa, odkud jsou? Někdy ano, někdy ne. Takové ty extravagantní, tak u těch přesně vidím ten specializovaný obchůdek, jako v Cala ď Or, kde měli vše ze dřeva oliv. Nebo ze stánku na tržišti v Palma de Mallorca, takovou hůl, že mi ji závidí Mikuláš s andělem a čertem, ale já jim ji nepůjčím. Na jedněch trzích s ovocem a zeleninou, kde nabízeli místní zemědělci kde co, jsem koupil právě ten bejkovec.
Jednou jsem přišel o nádhernou špacírku, která měla hlavu z pravého stříbra, protože jsem na ni neměl tolik pesetas. Odešel jsem s hlavou sklopenou a i jsem se styděl, protože to byl tak luxusní obchod, že jsme se tam my čeští turisti v tričku a kraťasech cítili jako na pranýři.
Hodně dobrých hůlek se dá koupit v normálních bazarech, starožitnictvích, antikvariátech a obchodech se suvenýry v turistických centrech navštěvovaných hodně i cizinci, např. v Českém Krumlově, na Hluboké, a pod. Zajímavé jsou takové turistické hůlky, které jsou pokryté přibitými plechovými „odznáčky“, nebo jak to nazvat. V neposlední ředě i valašky se sekyrkou na konci.
Z Bulharska se dříve vozil takový typický malovaný porcelán, nebo ze dřeva vyřezaní oslíci. Z Jugoslávie dodatek do jelima Podravka a pokud započítáme i suvenýry, kterými jsme podarovali přibuzné, tak i Pliska, a Slanchev Bryag i Rakia.
Velké množství suvenýrů jsme měli z turistiky po česku a slovensku, většinou ozdobně-užitkových předmětů ze skla, dřeva, kamene, pískovce, mramoru a žuly. V paměti nám utkvěla osobní prohlídka zámku v Častolovicích, s výkladem hraběnky Franzisky Diany Sternbergové Phipps a nákupem skleněných výtvorů, které máme dodnes.
Na rozdíl od neuvěřitelného množství předmětů, kterých jsme se museli postupně zbavit při stěhování do stále menších a menších bytů. Některých je mi docel líto, ale nebylo zbytí. Jen tak namátkou, kdysi byly hitem ve zlatnictví prodávaných miniatur všeho, které se vystavovaly do k tomu speciálně vyrobených pidi poliček.
Pryč je i taková dvacítka roztodivných mlýnků na zrnkovou kávu a množství dárkového skla a památečního křišťálu.
Když se jen tak přes rameno otočím od počítače, tak je na co vzpomínat.
A vzpomínky nám nikdo nevezme.