Nejsme něco víc-ba naopak …

Každé ráno se dívám z otevřeného okna, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Dne šla kolem slečna s malým, chlupatým, bílým psíkem. Měla ho na vodítku. Pejsek se zastavil u našeho šeříku a očichával ho. Když ho slečna, nebo mladá paní tahala, ať už jde, tak on přičapl a zadníma nohama se zašprajcoval.
Říkam: “On si čte ranní tisk.”
Slečna: “No jo no.”

Hned jsem si uvědomil, kde jsou schopnosti našeho čichu a o kolik násobně jemnější a schopnější ho mají pejsci. Jak jinak by byli schpni odhalit na letišti drogy v kufru, nebo stopovat prchajícího zloděje. Ale vůbec i jiné smysly mají jiné, jak jinak by mohli plnit roli vodících psů.
Ale i kočky a vůbec šelmy vidí ve tmě, což je nám lidem bez pomoci techniky odepřeno.

Napadají mě i schopnosti rostlin. Na sídlištích se svého času dělaly na chodnících asfaltové, lité povrchy. Nebylo zcela neobvyklé, že se udělala boule a ejhle uprostřed chodníku rozkvetla pampeliška.

0
0