Kroutím hlavou a asi si ji jednou ukroutím
Za “komančů” nebyly banány.
Teď jsou sice švestky, ale nesmím si je koupit.
Polka mi to zakázala.
Stála za takovým tím dřevěným poltíkem, jaké jsou u stánků na tržištích. Vlastně tam byly občanky Polska dvě. Jsou schované pod “laubama” V Oblouku.
Měly za sebou dvě bedýnky švestek. Jednu bedýnku s takovými menšími, kulatého tvaru, hodně stejnoměrně tmavěmodré. Ty jsem nechtěl, protože byly asi hodně zralé, až takové ty “blambaté”. V druhé bedýnce měla mnohem větší oválné, do špičky a některé modravé a některé až místy ješte zelenkavé. Chtěl jsem si vybrat ty méně zralé, tvrdší, takové to mám rád. Jenže, když jsem poobešel pultík a slušně se zeptal, jestli si můžu vybrat, dostalo se mi v odpověď kategorické NE. Asi se to řekne stejně polsky i česky. No tak to mě naštvalo a tvrdě jsem se urazil.
Zavelel jsem směrem k manželce, že ať je tedy nekupuje, že je nechci – obejdu se.
Polky se to jaly vesvětlovat, že prý můžu mít na rukách nějajé vyrážky, bacily, či jiné svinstvo a že se jim v tom pak přehrabujou cikáni (slovo rom asi v polštině nemají). Já ji říkám, že si tedy dám na ruku sáček a že nejsem cikán!
NE!
No, tak tady u Vás už si v životě nic nekoupim a ubral jsem se směrem pryč. Manželka se otočila na kramfleku a nechala tam ležet na pultě v sáčku dvě jablka, dvě hrušky a dvě broskve.
No, ale co se stane? Vůbec nic! O jednoho zákazníka víc nebo míň.
Zítra ráno tam bude stejně zase fronta až bůhvíkam.
Pořád krutily obě hlavami a já jí kroutím ještě teď.
To mi fakt hlava nebere. V Kauflandu si musím téměř veškeré ovoce a zeleninu nabrat z bedýnek sám. Nikdo mi je nenabírá a ani nenabere. Je to přece samoobsluha.
Mohlo by se vám také líbit
Možná už to není aktuální …???
DOVOLENÁ SNŮ
