Co všechno člověk nezažije

Klobočku hop byla kdysi dětská stolní hra. Mi tento výraz naskočil v mysli, když jsem viděl, to, co jsem viděl. Ono to ale bylo spíš kloboučku prostři se! Zase podle té známé české pohádky.

Švédský stůl je způsob podávání jídla pocházející ze Skandinávie. Spočívá v tom, že se nejrůznější pokrmy vyloží na jeden velký stůl, odkud si každý strávník bere, na co má zrovna chuť. Používá se hlavně na oslavách, výhodou je, že hostitelé nemusejí obsluhovat každého návštěvníka zvlášť a zbude víc času na zábavu. Existují také restaurace a hotely, které nabízejí ke snídani či obědu švédský stůl za jednotný poplatek.

Podobný způsob se rozšířil v dovolenkových destinacích v hotelích s tzv. all inclusive – vše v ceně. Postupně se přejmenoval a vžil se název bufet, neboli bufetový způsob podávání jídla.

Někdo přišel na to, spočítal si a ověřil, že se tímto způsobem vyhodí méně zbytků jídla než při klasické obsluze u stolu. Každý si nabere jen tolik a jen to co má rád a kolik sní. Měla by se dodržovat taková zásada, že se nenechávají na talíři zbytky a nic se z jídelny neodnáší. A není k tomu ani důvod, protože mimo vymezenou dobu pro snídani, oběd a večeři, je dopolední svačina u bazénu, odpolední gril a dezerty u bazénu a druhá pozdní večeře. Takže hlad nikdo rozhodně mít nemůže.

Přesto!

Vedle nás u stolu sedával starší pár v důchodovém věku. Paní měla zjevně strach aby jí manžel neumřel hlady. On nosil na hlavě klobouk, takový “slamák”. Paní si ho dala napřed na stůl vedle sebe a pod něj něco schovávala. Pak si ho dala nenápadně na klín a už to do něj “folovala”. Ovoce a snad i dezerty napřed zabalila do ubrousků a pak hop do kloboučku. Až ho měla vrchovatý, pak vstali a odešli. Na pokoji pak bylo “kloboučku prostři se “.

Nutno podotknout, že rozhodně nebyla sama. Viděl jsem, mladou paní jak nenápadně přesouvá poživatiny do handy bagu, který měla na kočárku.

Máme to asi nějak zakódované v genech – co kdyby nastal hladomor.