Na dušičky
Jsme říkali, když se mělo jít na podzim na hřbitov.
Letos to připadne na úterý 2. listopadu.
Památka zesnulých.
Pokud se nemýlím, tak je to takový ten “posouvací svátek”, který každý rok padne na jiný den v týdnu.
“Užít” si ho lze různě, podle toho jaké je počasí. Jestliže fučí severák, tak to moc příjemný výlet není. Jestliže je ale bezvětří a relativně teplo, tak můžeme pobejt delší dobu a pěkně si projít celý hřbitov. Samozřejmě záleží, na jeho velikosti. Ten, kam chodím já je v Ostravě Svinově a opravdu se dá “prošmejdit” celý, všechna jeho zákoutí. Mnohá jména, jako rodákovi, mi jsou povědomá.
Když vás zastihne večer, tak pak je atmosféra hřbitova zvlášť kouzelná. Všude blikotají a mihotají se světýlka svíček, buď jen tak volně “pohozených” nebo pěkně skrytých a chráněných ve skleněných krytech nebo nádobách. Někdo k tomuto účelu použije třeba jen zavařovací sklenici, ale to je jedno. Svůj účel to splní.
A těch květin!
V tendo den, respektive několik dnů před ním i po něm jsou hřbitovy oděny do slavnostních hávů.
Na hřbitov – (y) chodím velmi rád. Je to taková úžasná oáza klidu a dokonce bych řekl “nabíječka” energií. Takový akumulátor.
Jsou tam většinou nádherné, vzrostlé stromy, upravené cestičky, posekaná tráva.
A pak ty náhrobky.
Některé honosné, až moc, jiné prosté, obyčejné. Některé udržované – opečovávané. Jiné nakřivo, kácející se, o které se zřejmě mnoho let nikdo nestará.
Slyšel jsem od mnoha lidí, že to mají podobně a že na hřbitov chodí také rádi.
Zeťáček tam chodí mimo jiné i z profesionálního důvodu – hlediska, protože je vyučený kameník a je tak schopen jmenovat jednotlivé druhy kamene.
(p.s. – jen tak mimochodem, na okraj, kamenická škola v Žulové je zrušená a je tam teď “pasťák”)
Když jsem občas pobýval sám na pronajaté chatě v Mladkově, tak jsem si za slunečného počasí sedl na hřbitově na lavičku a tam jsem si “vrněl” jako starý kocour.
Krásný seznam synonym – různých jiných názvů hřbitova, ve svém článku uvedla ÁJA.
