Anděl strážný podruhé
Kamarád měl takovou fajnovou rampu.
Jako na údržbu auta svépomocí. Kdysi bylo celkem běžné, že si většina správných chlapů dělala na autě všechno sama. I lékaři.
Někdo měl někde na dvoře nějaké špalky, na které auto zvedl, někdo měl dokonze kozy a ti lepší nájezdové rampičky.
V menšině byly tzv.kanály, což je v garáži vykopaná díra se schůdky nebo bez ve které se dalo pod autem jakž takž stát a montovat. Ve stavu nepoužívání, tedy v klidovém stavu, byl kanál zakryt prkny. Mnohdy byl problém tam ty prkna naskládat, protože to chtělo jistý systém. Takže existují puntičkáři, kteří je mají očíslované pořadovými čísly.
Vrcholem kutilství a vynalézavosti byly venkovní jednoduché rampy, kdy jejich funkci velmi napomáhal prudký svah, ažsráz. Určitě jste je už někde na zahradách u rodinných domků viděli.
Onen kamarád měl svah.
Takže na dvoře měl jen tak volně pohozené dvě traverzy ve vzdálenosti rozchodu kol. Šlo s nimi posouvat právě proto, kdyby bylo nějaké auto se širším rozchodem než většina běžných osobáků. Jen pro vaši představu. Traverza je něco velkého, železného, těžkého, mnohem silnějšího, tlustšího a širšího než je kolejnice.
Dvě třetiny těch pojezdových želez leželo na hlíně, resp. štěrku dvora a jedna třetina trčela do volného prostoru, právě nad onu propast pod svahem. Tím vlastně vnikla samovolně taková věc silně podobná oněm kanálům.
Mohli jste hezky vzpřímeně stát pod autem a povolovat třeba vypouštěcí šroub olejové vany a olej chytat do připravené nádoby, nebo jste mohli Mogulem vytvářet černozem.
K motoru shora jste se pak dostali pěkně kolem auta po těch kolejničkách. Většina aut měla tehdy motor vzadu, Škoda 1000MB, Š 105/120/125/130.
Když stálo auta na traverzách, tak jim dělalo pěkné závaží a i když jste stáli na jejich koncích nad propastí, tak se vám nemohlo nic stát.
Ne tak tehdy mně, když jsme po skončení práce s autem popojeli dopředu a já se vydal po traverzách pozbírat vercajk, špinavé hadry a vadné náhradní díly.
No a pak se to stalo.
Asi už tušíte.
Když jsem byl na konci traverzy, tak má hmotnost předčila hmotnost zbytku traverzy a byl jsem dám v milost a nemilost zemské tíži a podlehl volnému pádu.
Skončil jsem v “kytičkách”, no spíše v nějakém květáku, cibuli nebo česneku.
A co dělal anděl strážný?
Osvitil mě a vlil do mého těla bystrost zraku a mrštnost těla neobvyklou u člověka a známou spíš při letu a pádu kočky.
V poslední chvíli jsem uskočil před zabodnuvší se traverzou, která, kdyby mě zasáhla, tak by mi přerazila nohy, propíchla břicho nebo usekla hlavu.
Pro technické antitalenty, mé vděčné čtenářky (bez urážky), přikládám schéma situace.
