Ich

Dostal jsem dobrou otázku…

Jestli, prý, se pozná náhon u auta podle toho, kde je motor?

NE, NE, NE!!!

Zvolal jsem! To ne!


A na která kola má náhon naše auto?

No tak to je ještě dobrý. Jsou totiž uživatelé aut (nechci to pohlavně specifikovat), kteří ani neví, kde mají motor, respektive, kde je kufr vozu. Hledají motor v kufru, nebo naopak chtějí nacpat zavazadla k motoru.
Dlužno také dodat, že existují auta u kterých je to vlastně jedno. Např. takový SMART-ík.
smartik
Ale zpět k otázce.
Je pravdou, že má-li auto motor vzadu dá se s úspěchem tvrdit, že má poháněná zadní kola. Např. Tatra 603/613, ŠKODA MB 1000, Š 105/120/130. Aspoň neznám auto, kdy by od motoru vzadu šel kardan do předu a tam byla rozvodovka a nějaká tuhá náprava.
mb1000
Má-li auto motor ve předu je to složitější. Tady jsou minimálně dvě možnosti. A poznáte to buď tak, že si lehnete pod auto, nebo si přečtete návod k obsluze a technická data. A nebo zajedete někam na šotolinu a prudkým rozjezdem budete hrabat. Od kterých kol budou odletovat kameny, tak ta náprava je hnací.

Nevím, jestli se dá říct, že většina, ale je to trend již několika – možná desetiletí, že auta s motorem ve předu mají poháněna kola přední!
Jsou ale významní světoví výrobci, kteří bazírují na “klasice” a mají motor vpředu a poháněná zadní kola. Mám na mysli např. BMV.
bmvrentgen
Pak jsou samozřejmě “čtyřkolky” s pohonem na všechna čtyři, tedy na přední i zadní nápravu. Průkopníkem v tomto směru se stalo SUBARU.

S umístěním motoru souvisí i rozložení hmotností na jednotlivé nápravy. Ideální je, když je to 50/50. Sporťáky – speciály pak mají motor uprostřed.

A proč celá ta debata vznikla?

Asi pro to, jak se vlastně auto chová na kluzké vozovce – hlavně v zimě. Na ledovce je to celkem jedno – viz. včerejší havárie dvou sanitek a dvou hasičských vozů (dokonce jedna fungl nová cisterna za bratru pět melounů).
Ale na sněhu je dobré vědět, jak se auto za těchto extrémních podmínek chová. Která kola se začnou protáčet a která se jen vlečou.

Při posuzování, který náhon je lepší, si představte že tlačíte před sebou nebo táhnete za sebou kolečko neboli fůrik. Vaše nohy jsou hnací náprava. A teď dojedete k obrubníku a chcete ho přejet. Ve kterém případě vám to půjde lépe?
Takže pro překonání překážky (vyjetí z bahna) je lepší mít pohon na předek.
Pohon zadních kol má zase jiné výhody a motoristé se budou do krve hádat, co je lepší.
Když jsem jezdil Š 120, tak jsem na ni nedal dopustit. Vyjel jsem v zimě všechny horské kopce, průsmyky a sedla Hrubého Jeseníku.
s120
Motor je těžký a “tlačí” na hnací kola.
V tomto ohledu byla nejhorší Š 1203 tzv. “dvanátsettrojka” (bývalé sanitky). Měla motor ve předu a přes kardan poháněnou zadní nápravu. Takže zadek byl lehký a pokud jste chtěli někam dojet, tak jste museli vzadu vozit nějakou zátěž, třeba pytel s pískem, nebo ještě lépe s litinovou drtí.
Klasické uspořádíní je dobře patrné také z tohoto vypůjčeného obrázku Š 1203.
s1203

A co to je přetáčivost a nedotáčivost a jak se k ní postavit, jak si s takovým autem poradit:

Je to chování auta v zatáčce a souvisí to zpravidla právě s umístěním motoru.
Přetáčivá byla např již zmiňovaná Š 120. Když jste projížděli zatáčkou příliž rychle, tak měl zadek snahu vás předběhnout. Na to byla jednoduchá metoda, která se dala docela dobře natrénovat. Stačilo volantem “kontrovat”, to znamená točit volantem do té strany, kam utíkal zadek a smyk se vyrovnal.
Mohlo se ale také stát, že jste chytli tzv. “hodiny” a pak, pokud nejste závodní jezdec – profesionál, tak nezbylo než zavřít oči a čekat kam to picnete.
U aut s motorem ve předu a pohonem předních kol lze s úspěchem tvrdit, že jsou nedotáčivá.
V tomto směru mohu říct, že jsem se počínaje Škodou Favorit, s tím moc neporovnal a nemohu tedy dávat odborné rady.
skodafavorit
Nedotáčivé auto se při průjezdu zatáčkou, když se “utrhne” od vozovky, chová tak, že má snahu pokračovat ve směru jízdy. Takže při průjezdu pravotočivou zatáčkou směřuje předek do protisměru a při průjezdu levotočivou zatáčkou do příkopy. První varianta je jistě horší. Ledaže nad vámi stojí anděl strážný a v protisměru právě nic nejede.
Údajně pomáhá spíše přidat plyn, a tvrdě držet volant pevně v požadovaném směru jízdy, aby se tahem dostalo auto ven z problému, tam kam má. Ale odskoušeno to nemám.
Například u Škody Fabia se mi to nestalo ani náznakem, ta držela na silnici jako přibitá.
Když máte ještě víc štěstí a dostatek peněz, tak se vám může do roky dostat auto tzv. neutrální. To pak opustí silnici celé, tak jak leží a běží. 🙂

Zástupcem “klasiky” je například tento Spartak

spartak
Jinak, musím před manželkou smeknout!
Včera brzy ráno zvládla bez úhony cestu přes Červenohorské sedlo! A byla tam ledovka!!!
Netroufla si ji předjet ani čtyřkolka s koly “do půl pasu”! Asi za volanten neseděl tak zkušený řidič?
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.