Jak se vaří kafe – technologický postup

Já to dělám takto:

Především musím mít kvalitní mletou zrnkovou kávu. Samozřejmě je nejlepší koupit celá zrnka a namlít si ji doma čerstvou, jen v množství pro momentální potřebný počet porcí. Kdysi jsem to dělal a mlel ji v takovém tom “drtiči” s “rychlými” noži. Už to nedělám a tuto operaci svěřuji profesionálům a kupuji kávu vakuovanou. To je ta, do které když píchnete nožem tak to “pšoukne”. Je ale fakt, že poznám, jestli jsem použil kávu takto čerstvě – právě otevřenou, nebo jestli už pár dní leží byť ve sklenici s gumovým těsněním.

Jdeme na to: Z rychlovarné konvice vyliju “starou” vodu a napustím čerstvou. To je velice důležité. Později se dozvíte proč. Do čisté nejlépe v myčce umyté a tím pádem i vyleštěné sklenice dám příslušnou porci mleté kávy. Jednu a půl odměrky čili asi 10 gramů. Já používám místo cukru cukerín, takže na nadávkovanou kávu vhodím dvě tabletky. Při zalévaní horkou vodou tabletky pěkně šumí a podpoří tak vznik pěny. Zapnu rychlovarnou konvici s čerstvě odpuštěnou vodou a teď ale u ní musím stát a napnout uši. Vypnout ji a sundat z “plotny” a ihned začít zalévat kávu musíme totiž v okamžiku, kdy se zvuk – hluk vařící vody najednou prudce ztiší. To je totiž ten správný okamžik kdy se z ještě ne zcela vařící vody začíná uvolňovat maximum “kypřících” plynů. A o ty bychom se připravili právě tehdy, když použijeme v konvici stojící jednou již vařící vodu, nebo překonáme správný okamžik a necháme vodu divoce bublat. Vodu musíme lít do sklenice tak, aby se u dna ležící káva zvedla ode dna a obrátila se k povrchu budoucí hladiny kávy. Nejlépe, když se nám podaří, aby na hladině stálo malé “hnízdečko” ječte sucho-mokré zrnkové kávy. A teď zdůvodnění proč musíme použít čirou, tzn. průhlednou sklenici. Předvrcholem plného zážitku z pití kávy je pozorování jak postupně jednotlivá namletá zrnka padají pomalu od hladiny ke dnu sklenice. Teď ale všichni pryč! Kolem takto “zrající” kávy se nesmí ani chodit, protože jakékoliv otřesy naruší poklidný stav této již pomalu se tvořící lahodné “kávičky”. Zhruba po dvou minutách můžeme sklenici s kávou přenést na jiné místo. Během toho, jak s ní jdeme a nejsme – li profesionální číšníci, tak se sklenice pochopitelně chvěje a na povrchu kávičky je vidět jak se “propadá”. Teď ji již můžeme důkladně zamíchat a pečlivě lžičkou očistit “ušpiněné” okraje skla. Ještě chvilku počkáme a po přiměřeném mírném vychladnutí se můžeme oddat vrcholné vášni a požitku z pití opravdu vynikající černé zrnkové kávy. Samosebou je, že foukáte do vzniklé pěny a pěkně nahlas u toho srkáte. Někdo ji možná nazve obyčejným “turkem”, ale Turci by se možná ohrazovali nejen nad přívlastkem obyčejná.

Dobrou chuť!