Asi bych to nedal
Je dnes v módě říkat.
To znamená, že bych to nedokázal.
Jíst jen samou zeleninu.
Nebo obráceně, nejíst maso.
Různí lidé k tomu mohou mít různé důvody. Stát se, nebo být vegetariány.
Zdravotní, etické, psychologické, splečenské, rodinné, skupinové.
Lékaři mnohdy říkají: “Jezte hodně zeleniny!”
Obvyklý dialog mezi lékařem a pacientem je veden tak, že se vás lékař ptá: “Kouříte?” Vy odpovite: “Ne.” “Pijete alkohol?”, “Ne.” “Tak jezte hodně vitamínů!” “Nesmíte jíst uzeniny, tučné maso, drůbeží ano, ale bez kůže.” “Omezte bílé pečivo, cukry, vyhýbejte se sladkostem”. Takže vám pak nakonec zbyde jen ta zelenina.
Někdo má zase ten etický důvod, že přece není lidské zabíjet kvůli tomu abychom se zasytili, jiné živé tvory. Ale zelenina je také živá, dokud ji neutrhnem, nebo nevytrhnem ze země i s kořeny. I mrkev se množí, rodí – plodí, přijímá živiny, roste, vylučuje zplodiny metabolismu a umírá. Pak už zase ale není moc jedlá.
A koneckonců, já říkám, že svým způsobem je živý i kámen.
Někdo může mít k masu nepřekonatelný odpor, zejména ke krvi a syrovému masu nebo mu maso prostě nechutná.
Zůstává pak otázka, jak dostat do těla proteiny – bílkoviny. Jsou rostlinné bílkoviny plnohodnotné a dostaneme je tímto způsobem do těla dostatečné množství?
A co vejce. Vejce je zárodek budoucího života, je to živá hmota v anabiotickém stavu. A co mléko a sýry. Pro jejich získání a výrobu musíme cíleně chovat hospodářská zvířata. Představte si, že by si nás tak někdo choval a nutil by nějak ženy, aby byly neustále ve stadiu laktace a dvakrát denně by je “kojil”?
Moje filosofie je následující:
Jezme vše,co nám příroda a svět kolem nás poskytuje tak, aby byla naše strava co nejpestřejší a aby vše co jíme pocházelo pokud možno jen z našeho klimatického pásma.
