Hnidopych

Slovo HNIDOPICH podle mé domněnky vzniklo spojením slov “hnida” a “píchat”. HNIDOPICH se tedy rýpe v něčem (píchá do něčeho), co za to nestojí (hnida). Je to tedy člověk, který se příliš zabývá nepodstatnými detaily, malicherný člověk. Hodně lidí má hnidopišské sklony a svým hnidopišstvím otravují okolí. Tady na Rodině se například dost často objevují jazykoví hnidopichové, kteří upozorňují na každý překlep.

Říká: http://www.odpovedi.cz/uzivatel/profil/764

Když někoho označíme za hnidopicha, použili jsme toto zajímavě znějící slovo jako označení, cituji Slovník spisovného jazyka českého, člověka, který “si všímá jen maličkostí, malicherností”, který je “omezený puntičkář”. Také prý se takovým lidem říká hnidař a Vladislav Vančura to slovo použil v podobě hnidous.

Slovo hnidopich prvně použil nebo spíš zpopularizoval politik, novinář a vydavatel Julius Grégr v článku, který vyšel roku 1886.

Když se zamyslíme nad výrazem hnidopich, asi nás napadne, že nějak souvisí se slovem hnida, pojmenováním vších vajíček. Ano, souvisí. Pro lepší pochopení oné souvislosti ocituji zase jednou z knížky Pavla Eisnera Čeština poklepem a poslechem. “Hledati, vypichovati hnidy. Řeklo by se, že hledati vší vajíčka na slušných lidem bude počínáním marným, ale není: nějaká ta hnida se vždy najde, a aby ji našel, od toho je na světě hnidopich; nemluvě ani o případech, kdy najde něco, co je povážlivostí, chybou, vadou právě jen v jeho očích. Co je v životě pidimužíčků, prskavců, slintavců, kteří jásají své Heuréka! našedše hnidu. Co budulínků a valihrášků umných, chytrých, slovutných, kteří vypíchnuvše hnidu na cizí hlavě, začnou sami sobě skoro připadat jako muži.” Tak tedy, jak svědčí Pavel Eisner, hnida jako vší vajíčko, a vypichování, zdůrazňovaní malicherností podobných hnidám, daly vzniknout zajímavému, dodnes používanému slovu, které má pro většinu z nás nesrozumitelný původ.

Píše: http://www.odpovedi.cz/uzivatel/profil/1038