Glosy

Měly by se vrátit JZD a Státní statky?

Další téma dne k diskuzi posluchačů na Radiu Impulz.

Jednotná zemědělská družstva začala vznikat na počátku padesátých let a říkalo se tomu kolektivizace vesnice. Byla to doslova revoluce. Nikdo nechtěl, aby mu tu jeho kravku odváděli někam ke společnému ustájení. Trvalo to nějakou dobu, než selky pochopily jeho výhodnost. Do té doby se kráva musela dojit ručně, dvakrát denně sedm dnů v týdnu. Hospodář v neděli ráno podojil, hodil do žlabu řezanku, nebo jetelinu, oblékl si sváteční oblek a šel třeba 2 km pěšky do kostela. Z kostela na pivko do hospody a pak rychle domů, protože krávy už bučely hlady.
Ti drobní hospodáři se dali celkem dobře přesvědčit, přesto, že za jednotku (něco jako podíl na společném majetku) byl tehdy směšný peníz.
Horší to bylo se sedláky, protože ti měli velké majetky, polnosti, koně, mlátičku a selky svého pacholka a služku.
Na přesvědčovacích a ustavujících schůzích bylo husto, takže zástupci krajů na ně chodili se zbraní.
Byl to na drobné hospodáře podvod, protože napřed dali bezzemků půdu, takže ševci a kameníci měli své záhumenky a pak jim je vzali. Ne tak docela, protože družstevní princip jim majetky nebral, jen jej museli vložit do JZD.
Po změně vlastnických vztahů po roce 1989 si mohli všichni požádat o restituci, čili navrácení majetku – mohli vystoupit z družstva. Jenže z těch stájí už měli udělané koupelny se splachovacími záchody, obýváky, letní posezení nebo vinárničky a z dvorků zmizely kopy hnoje se spoustou všudypřítomných much. A komu by se stýskalo po té dřině, když v JZD chodily dojičky na směny, měly volné soboty nebo neděle, nedojilo se už ručně a jezdily na výlety, exkurze a v létě k moři.
Ta jednotnost ve zkratce měla také svůj nebetyčný význam, když se nakupovaly kombajny, tak pro všechny stejné a STS-ky si mohly vypomáhat s náhradními díly – například. A nasazovaly se plechové kavalérie podle toho, jak kde postupně dozrávalo obilí.
Můj strejda, bratr od babičky, byl jeden z mála, který se kolektivizaci ubránil a do družstva nikdy nevstoupil. Po rozorání mezí a scelení polností mu to jeho úrodné políčko vzali a náhradou mu přidělili jiné, plné kamení, až na konci vesnice. Jel tam žebřiňákem taženým kravkou snad půl hodiny. A když si vzpomenu, jak o žních si musel domluvit sousedy s kosami, vázala se povřísla, dělaly se snopy a stavěli panáci. Celý den od svítání až do večera, a ráno ještě musel napřed naklepat kosu.
V osmašedesátém to dal do družstva a šel k zedníkům. Na zemědělství ale nezanevřel, do své smrti každoročně jezdil do Českých Budějovic na výstavu Země živitelka, aby se pokochal nejnovějšími výkřiky techniky.
Státní statky byly něco jiného. Ty měly své zaměstnance a majetek byl státu. Zřizovaly se v oblastech, kde by se JZD neuživila, protože tam byly nepříznivé klimatické podmínky. Kopce, pohraničí apod., čili bramborářské oblasti, pěstování lnu, pastevectví atd.
Princip družstevnictví trvá, např. v oblasti bydlení. Stále tady máme SBD a nová bytová družstva vznikají, když chtějí nájemníci paneláku koupit své byty.
 
Máme i zemědělská družstva, jen to slovo jednotná už neplatí, koneckonců nemáme centrální plánování a působí neviditelná ruka trhu.

0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.