Glosy

Filosofie

Filozofie: holka k nakousnutí

Ani bych se nedivil, kdyby mnohým z vás právě nyní zatrnulo. Nemám v nejmenším úmyslu šokovat, ale tvrdím, že filozofie je dívka opravdu k pohledání. Krásná, svěží a především stále mladá. Kdo ji má v paměti zaškatulkovanou jako starou ohyzdnou babici, tak ten by měl v tuto chvíli zbystřit pozornost. Kromě jejich neskonalých půvabů a svěží mladosti se jí připisují ještě další atributy, zejména síla a statečnost. Ten, komu

příroda nenadělila dostatek fantazie, si ji může připodobnit například k legendární Xeně-ženě bojovnici. A proti čemupak bojuje, nebo by měla bojovat dnešní filozofie? No přece jako vždy, proti lidské hlouposti a nadutosti.
 
Snad neexistuje nikdo, kdo by neznal děj téměř až legendárního filmu Armagedon. Živě se nám vybavují scény, v nichž Bruce Willis statečně a obětavě zachraňuje celý svět. Muži hlavnímu představiteli v duchu fandí a citlivější ženy srdceryvně vzlykají, avšak málokdo si při tom uvědomuje, že to, proti čemu bojujeme ve skutečnosti my, není nějaký neposedný asteroid nebo snad záhadná a krvežíznivá mimozemská civilizace, nýbrž zase jenom my. My jsme sami sobě největšími škůdci.
 
A kdo nad námi zapláče? Odpověď zná málokdo. Muži přece napláčou a citlivé ženy si mnohem raději pustí romantickou telenovelu, kde si popláčou nad šťastným shledáním hlavních protagonistů.
 
O tom, proč lidé nepláčou, by se mohly vést sáhodlouhé diskuse. Jedná z odpovědí by mohla znít: kdyby měli lidé plakat nad vším, co se dnes ve světě děje, docela jistě by museli naříkat od rána do večera. Ovšem, pravda pravdoucí, a proto si mnozí z nás večer klidně sednou k televizi, podívají se na nejnovější události, u nejvážnějších tragédií dne skoro automaticky vzdychnou nebo nesouhlasně zakroutí hlavami, vypnou televizi a jdou spát. Ráno náhodou potkají studenty s kasičkou a nápisem PŘISPĚJTE NA POVODNĚ, se smutným výrazem darují stokorunu a s pocitem lidskosti odkráčejí.
 
A přece tady na tomto světě jsou jedinci, kterým se sice přezdívá idealisté, avšak na rozdíl od ostatních chovají v srdcích alespoň jiskřičku naděje. Jsou to například Ti, kteří mimo jiné navštíví polorozpadlý “dům” na okraji slumu kdesi v Africe a varují nevědomou rodinu před zákrokem jménem obřízka. Rodina si konečně uvědomí nebezpečí, jež musejí jejich dcerky podstupovat, a slíbí, že to řeknou i ostatním. Jak jednoduché, stačilo pár vět a několik desítek mladých dívek si bude moci plně užívat bezproblémového sexuálního života a ve zdraví přežijí porod potomka. V takových případech člověku skoro až v zádech zamrazí.
 
Nejhorší ze všeho však je, že ten nádherný pocit člověka brzy přejde, zvláště potom, co se dozví, jak bezmála dvě třetiny jedné asijské země se ukrývá pod vodou. V tu chvíli si uvědomí, že na to vše sám nestačí, že je zapotřebí valné většiny a především pomoci seshora. Ale jak to udělat? Jak přimět lidi, aby otevřeli oči a podívali se nad úzký prostor svých všedních dní? Jak donutit spolupracovat vlády?
 
Velkým pánem jsou bezesporu média. Dokáží zmanipulovat davy lidí, z šedé myšky udělají filmovou hvězdu, zpopularizují vědu a techniku, detabuizují sex a zlomí stud… Proč se jednoho dne neobjeví v centru jejich zájmu i filozofie, věda všech věd, rádkyně na cestě životem? V minulosti byla filozofie spjatá s životem, s bezprostřední realitou, s aktuálními problémy, proč tomu dnes tak není? Proč dnes již nemáme politiky-filozofy? Proč jediným cílem většiny dnešních politiků je zaujmout a udělat vše pro to, aby mohli vládnout i příštích pár let?
 
A tak si říkám, zda i tato slova z vašich myslích brzy nevyšumí…
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *