Máme doma zvonek
TT – A někdo zaklepal na dveře
Vždycky, když v televizi běží ta reklama s podomním prodavačem vysavačů, tak vyskočím, protože tam dali úplně stejný zvuk zvonku, jako máme doma.
Vždy jsme ale zvonek doma neměli. Už si nepamatuji jak zvonil, nebo klepal pošťák, když nesl babičce důchod a do dvora měla branku drátěného plotu. Myslím, že ho už vyhlížela, protože tehdy chodily důchody s naprostou pravidelností. Pamatuji si ale přesně, že vždy dostal do jedné nohy a pak ještě do druhé nohy štamprličku něčeho ostřejšího.
Jiní obyvatele rodinných domků na vesnici měli místo zvonku psa. Ty pošťáci zvlášť milovali.
Když jsme pak bydleli v panelových domech na sídlištích, tak tam byly automaticky domovní zvonky, takže na dveře nikdo neklepal. Vstupní dveře do domy byly na “brano-zavírá samo” a i kdyby se někdo snažil na ně bušit, tak do třináctého poschodí to slyšet nebylo. Zato malá dcera, když si hrála na pískoviští, tak zvonila pořád, protože pořád něco chtěla.
Pak jsme se také jednou nastěhovali do vilky, kde bylo pět bytů v osobním vlastnictví. Dole byl ten “elektronický vrátnik”, ten ale stávkoval a společenství se nehodlalo to spravit. Nahoře v podkroví ve III.NP jsme měli byt jen my. Ani nevím, jak se k nám tehdy někdo doklepal, protože jsme měli zádveří, tudíž do chdby dvoje vstupní dveře.
Když jsme rekonstruovali současný byt, tak delší dobu bylo na zvoncích jméno předchozí majitelky. Z praktických důvodů nemáme nyní žádné zádveří, tak bylo klepání slyšet.
Realita současného světa je taková, že exekutoři neklepají, ti se rovnou vlámou do bytu a “vybílí” vám ho – legálně. Jsou to novodobí loupežníci.
