Předcovidová a pocovidová

V době před údajnou pandemíí Covid – 19 jsem se nějak zažral do ženského tenisu. I proto, že máme tolik úspěšných hráček (nových mladých talentů).
Pak jsem měl pauzu, protože se nehrálo. Včera jsem se podíval na záznam utkání Kvitová – Bouzková, který se hrál v Cincinnaty. Bylo to takříkajíc téměř “oničem”. Hlavně ochozy byly zcela prázdné, takže chyběly výkřiky povzbuzování a aplaus, který musí mnohdy tišit rozhodčí. Čárové rozhočí jsem, tam neviděl, byla tam jen jedna podavačka míčků v roušce. Hráčkám nikdo nepodával ani neodebíral ručníky, musely si pro ně chodit samy. Zápas se tím nějak natahoval a působil celkově nějakým unaveným dojmem. Zejména Petra Kvitová byla nějaká bez nálady, koneckonců výsledek tomu odpovídal.

Strach z onemocnění, ev. ze smrtií se šíří a prostupuje celou splečmostí. Někdo ten strach a obavy možná záměrně “podkuřuje” v naději, že až vstanemem z popela, ekonomický růst poskočí mílovými kroky. Celosvětová ekonomická krize z nadvýroby by přišla tak jako tak a tímto způsobem se vše jen urychlilo.
Kde “to” vzniklo, jak “to” vzniklo ev. kdo “to” vytvořil nebo vypustil se možná nedozvíme, protože to nikdo nepřizná i kdyby ho mučili. Je to velká příležitost pro všechny odborníky, ale i pseudoodborníky, laiky, dezinformátory a všechny, kteří se chtějí zviditelnit k tomu, aby pouštěli do světa své zaručené teorie, pravdy, ale i výmysly a bláboly.
Typickou ukázkou je nošení nebo nenošení roušek. Já osobně si myslím, že to, co z našeho těla ochází ven jsou nějaké zplodiny metabolismu, neboli nepotřebné, potažmo škodlivé látky. Vdechovat je 8 hodin i více zpět, asi není moc dobré.

Takže nám nezbývá, než vzít rozum do hrsti a chovat se racionálně, čili rozumně.