Murphyo zákony u nás

Máme před domem vyhrazené parkovací místo pro vozíčkáře. Jsme ale poslední v řadě a je to dost do kopce. Tak nám TS udělaly níže u výjezdu ze sklepa snížený sjezd. Jenže v tom místě je cesta široká tak na jedno auto. Docela dlouho trvá než mi vyjede z auta sedačka a než mě zase zasune zpět na nísto pro spolujezdce. Pak musí manželka ještě nafolovat vozíček dozadu do auta. Oba – já i vozíček nejsme zrovna nejlehčí.

Žena má trauma z toho, když zrovna v tu chvíli odjíždí jiné auto z parkoviště, nebo přijíždí jiné po hlavní a bliká vpravo. Já jí márně opakuji, ať je v klidu, že oni si počkají. Nikdy na nás nikdo netroubil, naštěstí jsou sousedé ohleduplní.
Včera přijížděla sousedka a manželka už převracela oči. Paní, ale zaparkovala na hlavní jednosměrce u chodníku. Kolem mpolednetam bylo dost místa. Já myslel, že počka, ale ona vystopila a šla k domu pěšky, Když nás míjela, já ji říkám: “Mladá paní znáte Murphyo zákony?”
Ona: “Ne.”
Já: “No to je, že když může přijet někdo zrovna když vystupuji nebo nastupuji, tak přijede.”