PCman-iak

S trochou nadsázky můžu tvrdit, že můj celý život byl spjat s počítači resp. s informačními technologiemi. Poprvé to bylo na vysoké škole, kde bylo jedno patro vyhrazeno obřímu zařízení, kterému se tehdy říkalo “počítač”. Bohužel jsme tam neměli přístup. Data programu se tehdy pořizovala na děrné štítky. Ty pořizovala děvčata v “děrovně”, kam jsme přinesli naše psané instrukce a odnesli jsme si krabici štítků.

Později po škole, protože jsem studoval systémové inženýrství, tak mě ustanovili hlavním uživatelem automatizovaného zpracování mezd a platů. Tehdy už byl počítač v malé nově postavené budově. Na sál jsem mohl, ale jen v bílém plášti, bílých gumovkách a se síťkou na hlavě. Byl tam přísný zákaz kouření, protože technika byla nějak alergická i na cigaretový kouř – prach, popel. Byly tam stojeny s páskovými nosiči a tehdy už i magnetodiskové jednotky. Byl tam strašný hluk, když spustily kladívkové tiskárny, které chrlily stohy tiskových sestav. Perforované papíry posouvaly “traktory”.

Později v p.m.p. (podniku místního hospodářství) už to bylo jen jedno patro v jednom křídle podnikového ředitelství. Tam už se mohlo v trepkách a tričku. Tehdy jsem ale dělal úplně jinou funkci, ale programátory a techniky jsem znal a dodnes pracují vesměs v Autocontu.

Další moje etapa bylo v jiném podniku. Tehdy jsme koupili opravdový osobní počítač. Za bony v ostravském Tuzexu. Tuším, že to byl rakouský GoldStar. Na něm se psalo asi tak, jako zapisoval Škopek 5 samyc.😁😁😁 Po skončení práce se musel disk zaparkovat.

Teď už následuje počátek devadesátek a soukromé podnikání. Měli jsme tenkrát tři osobní počítače, které se dají i dnes koupit jako repasované nebo bazarové. Jen tehdy ještě nebyly inkoustové ani laserové tiskárny, nebo my jsme je neměli.
Pokrok nezastavíš, takže mi dnes stačí k běžné kancelářské práci chytrý mobil, konkrétně Samsung Galaxy S8+ v dokovací stanici, propojený s velkým monitorem a s bezdrátovou klávesnicí a myší.
Jen do auta bych potřeboval místo navigace v mobilu nějaký tablet…