Plešaté Hovado

Nejsem to já.
Ale další z vševědů, jak jinak než přes to, co zajímá čechy nejvíc, a to je jídlo. Také rád píšu o jídle (ale nejen o něm). Necestuji po světě a nechlubím se tím, jaké střídám zajímavé – nejvyšperkovanější auta. To mi ale vůbec nevadí, to jen tak naokraj, nejsem závistivý (stejně bych do žádného z těch jeho “kár” nenasedl. Vadí mi a nemůžu strávit tu jeho debilní proklamovanou zásadu, že zásadně doma nevaří.

Dobrá, když na to má a když si “přivydělává” díky internetu a sociálním sítím, nechť. Ať nám ale netluče klíny do hlavy, že vaření doma vyjde dráž. Především to nejde generalizovat! Nedovedu se představit, že stárá paní – důchodkyně, která už je sama si bude denně chodt na obědy, potažmo večeře do restaurace, byť do nějaké sídlištní. Možná spíš odebírá obědy do “kýblů”, třeba z nemocniční jídelny, nebo z nějaké jiné veřejné vývařovny, sociálních služeb. Jednak jí to donesou až ke dveřím a druhak jí určitě něco z těch poctivých porcí zůstane na večeři na na druhý den.

Jistě nejsou všichni důchodci, ale je téměř na 100% jisté, že se jednou jimi staneme všichni.
Samozřejmě existuje i vyšší třída a jejich “zlaté” děti. Ty si mohou dovolit cokoli, i možná kupovat šňupací prášek. Ty současné brčka vyráběné z papíru mají v tomto případě tu výhodu, že se nerozmočí, jako ve frapé.
Navíc Plešaté Hovado má alergii na laktózu, takže má ten výběr hospodských jídel značně omezen.
Také nelze srovnávat stravování ve městě a na vesnici. Zatím ještě dlouho nebudou setřeny rozdíly mezi nimi. To si přáli mnohdy zmiňovaní komunisti.
Zkuste přesvědčit “sedláka”, který má slepice, králíky, prasata, krůty, husy a kachny, ať si zajede na oběd do Prahy. Slyšíte tu absurditu.

Neříkám, že jsou všechna restaurační jídla špatná a nekvalitní, ale vzpomeňte si na scénku z filmu, kde číšník flusnul Donutilovi do jídla a jeho sestra Hybnerová měla hlídat, aby se tak nestalo.
Nejeden příklad jsme viděli v seriálu “Ano šéfe”, když Zdeněk Pohlreich nacházel v restauračním zázemí plesnivé a shnilé potraviny, zmražené jen v obyčejném igelitu, skladovaní několik let, až maso zešedlo a bylo vysušené, bez šťávy, tudíž po upečení jako podrážka.

Můj bývalý kolega z práce šel vzdy ze školy do oblíbeného řeznictví a koupil si čerstvé maso na jeden oběd a hned si ho doma udělal. To je samozřejmě ideální případ.

p.s.: A kdo vaří a kde se stravují děti, které nechodí do školní jídelny? Nebo jim rodiče dávají denně “stováka” na kebab box?