Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,někdy kolébka, nyní národa mého rakev.Stůj noho! posvátná místa jsou kamkoli kráčíš,k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnouv těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.Horši nežli divé války, hromu, ohně divější,zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:krásnohlasý zmužilých Slavjanů kde se někdy ozýval,aj oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk.A kdo se loupeže…