Stěhování

Změna je život

My Češi jsme údajně málo ochotni stěhovat se za prací – měnit několikrát za život bydliště, nebo, že by každý z manželů kvůli práci bydlel v jiném městě, potažmo státě.
Z naše velkého vzoru USA si bereme příklad jak kdy. Všechno to špatné si necháme rádi-neradi importovat, ale naopak to, co je pozitivní to necháme být. Nikdy jsem nebyl v Rusku a v Americe už vůbec ne, takže jsem odkázán na objektivnost masmédií. Jestli je to ve Spojených státech tak, jak je nám to prezentováno, tak tam se lidé stěhují za prací několikrát za život a několikrát za život se rekvalifikují a mění profesi. Běží v televizi seriál, který má reálný základ, Válka skladů. V každém městě je tam oplocený areál, ve kterém jsou desítky a možná i stovky kójí.

Trh s realitami tam probíhá zřejmě tak, že se lidé stěhují do zařízených bytů – domů a sebou si berou jen osobní věci. Nebo komplet obnovují své domovy a nepotřebné věci odkládají do skladů, které si pronajímají. V domech typu bungalov nejsou sklepy a půdy a v garážích mají auta, takže nepotřebné věci nemají kde skladovat.
Některé sklady jsou pak zamčené a nikdo v nich nebyl i 15 let. Když přes opakované výzvy nezaplatí nájem, tak jdou kóje do dražby.
My jsme se v životě stěhovali 5x a můj otec s rodiči možná 8x. Jeho otec, můj dědeček byl totiž „financ“ – měl uniformu a zbraň a honil podloudníky. Aby se nepropletli s místním obyvatelstvem, tak jim stát přiděloval byty v různých koutech republiky.
My jsme se stěhovali poprvé z komůrky od babiččina rodinného domku do státního bytu (nepočítám to, když jsem se stěhoval z onoho domku, kde jsem se narodil do nového panelákovéh bytu na sídlišti). Jako rodina s dítětem jsme bydleli v Mariánských Horách na sídlišti Fifejdy. Kdo to tam zná, tak uvěří tomu, co jsem vždycky říkal, že trefím domů i poslepu. Stačí z autobusu vystupit na Mariánskohorské po čuchu, protože tam byl komplex: Důl Jan Šverma, Koksovna Jan Šverma a Moravské chemické závody. Když naše dcera byla týden ve školce a pak 14 dnů doma s horečkama a záněty průdušek s náběhem na astma, a píchali jí gamaglobulín, tak pí. doktorka řekla, že jediným řešením je radikální změna životního prostředí do čistého vzduchu. Tak jednoho dne přijel stěhovák a šupajdy do Jeseníků (je známo, že v Karlové Studánce je nejčistší vzduch ve střední evropě).
Pozn.: pro podobně postižené – od té doby a už jsou to desítky let měl dcera snad jednou angínu.
Pak jsme se stěhovali z objektu bývalé jednotřídky na vesnici do rekonstruovaného bytu v podkroví ve městě.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Takže jsme museli z podkroví do bezbariérového přizemí, nejprve do podnájmu, až jsme nakonec zakotvili ve vlastní malém bytě, který jsme kompletně přestavěli na bezbariérový.
Možná si dovedete představit, kolik věcí člověk za života nashromáždí, je jimi obklopen a nechce se jich vzdát. Takže, když jsme se stěhovali stále do menších a menších bytů, tak bychom pořebovali takovou kóji jako v USA, kam bychom dali všechny ty čačky-pačky. Takto jsem museli absolvovat několik carbootů.