Koláže možná šetří čas a místo. Když nic jiného, tak na jednu stránku vejde hodně obrázků/fotek. Ale několik dní jsem se pral s tím, aby se mi více snímků podařilo vložit do jedné galerie.
Řidičský průkaz mám od 18 let, jako součást výučního listu. Nejprve jsem v areálu servisu naboural “stejšna” a v kleci jsem k tomu zdemoloval sklad použité plechařiny. Naštěstí jsem měl “protiblbostní” pojistku a otec to za mě všechno vyřídil. Miluji dvě auta: Tatru 603 se kterou jsem vozil “papaláše”. Říkali jsme: “Tatra nezná bratra.” Tehdy byly povolené v pneumatikách nastřelené hroty, takže auto brzdilo i na ledu. Pak mi babička půjčila nějakou korunu, tak jsme si s manželkou koupili ojetou Š 1000MB. Hned jsme s ní jeli do Bulharska, což bylo bratru 1500 km tam a totéž zpátky. Tehdy měli v Rumunsku energetickou krizi, tak kontrolovali, zda má každý plnou nádrž a ještě 20 l benzínu v kanystru. Všichni jsme se vraceli zpět do příhraničního města v Bulharsku (Giurgiu – Ruse). Na zahrádce jsme měli stan, takže plný plastový kanyst byl na zadním sedadle vedle malé dcery.
Po čase nazrála doba na celkovou rekonstrukci a generálku tohoto auta. Pomáhali mi s tím kamarádi. Spolužák z rodného města měl dílnu a vládl autogenu, tak ten mi vyvařil nové prahy, podběhy a dali jsme nové blatníky. Já jsem pak celý spodek natřel Tlumexem. Můj nejlepší kamarád z dětství byl vyučený montérem motorových lokomotiv, tak s ním jsme v jeho garáži provedli generálku motoru, převodovky a náprav. Takže na autě by se snad nenašla žádná původní součástka. Další spolužák z automobilní průmky byl vedoucím servisu a ten mi nechal celé auto přestříkat vypalovacím lakem barvy sahara. Byl jsem na to auto náležitě pyšný.
Jenže po nějaké době po pár sezónách v prosolené břečce začaly lemy blatníků a dveře prokvétat rzí. Zhlédli jsme se v nové Škodě 120L modelM, tak jsme miláčka prodali nějakému horníkovi z Havířova.
To je pořád dokola. Věčná otázka, když už dochází fantazie. A když chceme vařit tradiční česká jídla, taková, která vařily naše babičky a maminky. Teď mě tak napadá, že jsme dlouho neměli okurkovou omáčku, nebo cibulkovou. Většinou se omáčky vařily na sobotu, protože bylo hovězí maso z vývaru na hovězí polévku k nedělnímu obědu.
Pokud by z některé fotky nebylo zřejmé, co je to za jídlo, nebo, jak se vaří, tak se nestyďte zeptat.
Špatný výběr jídla v restauraci. Skočil jsem na lep zeleného lístku s reklamou na hovězí guláš s bramboráčky, karlovarským knedlíkem, s cibulí a feferonkou.
Jediné, co bylo na talíři jakž takž jedlé byly ty bramboráčky. Maso bylo šlachovité a jeden kousek nějak podezřele zaváněl. Karlovarský rohlík byla koule slepených suchých rohlíků a byl tak tvrdý, že nešel ani ukrojit. Do feferonky jsem se netroufal kousnout, byla červená a obří – dobrých 15 cm. Nejvíc jsem si pochutnal na “bazénu” – velká sklenice half und half Cola Zero a sodová voda.
Ostatní si dali klasiku – smažák s hranolkama a tatarkou, dále bramborové knedlíky plněné uzeným masem se špenátem a olomoucké tvarůžky s brambory a tatarkou. Byli celkem spokojeni o čemž svědčily “vymetené” talíře.
Nakonec nezbytná kafíčka. A opět jsem měl smůlu. Vymyslel jsem si alžírskou kávu. Jenže šlehačka byla zdrclá a po vaječném koňaku ani slechu, ani dechu! Tělo, resp. žaludek se bránil, takže jsme museli rychle zastavit na kraji silnice a zvracel jsem.
Něco z letáku měli a něco už první den neměli. To, co měli a sním to, tak vám pak podám reference, jaké to bylo. Zatím jsem měl ochucené nudle. Myslel jsem si, že je to polévka, ale omyl. Z krabičky se vyndají dva zavakuované pytlíčky – v jednom jsou nudle a ve druhém nějaká hustá omáčka. Obojí se má převést zpět do krabičky, krabičku uzavřít a ohřát asi 3 minuty v mikrovlnce na 170 W. V průběhu promíchat. Pak se to z té krabičky jí. Bytem se linula vůně/pach “azije”, manželůka kroutila nosem, ale mi to chutnalo. U Nich asi tekuté koření starého MAGI neznají, takže to musela být sojovka. Pálivé to bylo tak akorát.
Nudle udon
Nudle Glass
Nudle Chow mein
Nudle Soba
Nudle Egg
Pasta Wasabi
Wasabi pastu vyzkouším brzy, protože se chystám dát si ji ke klobásce nebo k párkům.
Sice přidávám téměř všechny fotky toho, co jsme uvařili na Instagram, ale všichni ho asi nemáte. Tak pro ty, kteří na něho ani “nechodíte” sem přidám pár těch nejlepších, nebo atraktivních fotek.
Králík á la svíčková na smetaně, divoké borůvky, šlehačka a houskový knedlík
Po Velikonocích je v mnoha domácnostech “přetlak” vařených vajec. Minimálně prostě obarvených potravinářskými barvami, nebo nalepovacími obtisky, nebo takovými plastovými punčoškami, které se na vajíčko navlečou a ve vroucí vodě se pěkně smrsknou. Moje mamka je barvila ve slupkách z cibule – byly pak pěkně hnědé a ještě je vyleštila sádlem. Mnohdy se udělá známý vajíčkový salát. Moje žena letos vymyslela ševcovský mls. I proto, že nám zůstala výborná česká “čabajka” z Krásna.
Nebo do Jižní Koreje. V krajním případě do Japonska, nebo Číny – prostě do Asie. “Zažral” (obrazně i doslova) jsem se totiž do sledování videí z přípravy, porcování a prodeje jídla na ulici. Myslím, že naší hygieně by minimálně naskočily pupínky. Pak jsem zjistil, že není problém najít internetové obchody, které nabízí úplně všechno z mých milovaných destinaci (jen mít peníze).
Instantní polévky jsem znal už dříve, např. v Kauflandu mají docela bohatý sortiment. Kupoval jsem ty najznámější YumYum. Pak mě ale přepadla Ulcerózní kolitida, tak jsem toho musel nechat. A spadl jsem do toho znova (myslím do jejich kupování, ne do střevního zánětu). Jsou v kelímcích, tak na jedno jídlo. Odtrhne se víčko, jen do poloviny, nalije se vřelá voda po značku, víčko se přiklopí a za pět minut máte oběd. Jsou sice vesměs pálivé jako čert, ale dá se to vydržet. Tak za půl hodiny už o ničem nevíte.
