Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Je otázka: “Co mám zase vařit?” trvale vyřešena? – těžko …
Tak tady je pár tipů:
Dobrou chuť!
Něco z letáku měli a něco už první den neměli.
To, co měli a sním to, tak vám pak podám reference, jaké to bylo. Zatím jsem měl ochucené nudle. Myslel jsem si, že je to polévka, ale omyl. Z krabičky se vyndají dva zavakuované pytlíčky – v jednom jsou nudle a ve druhém nějaká hustá omáčka. Obojí se má převést zpět do krabičky, krabičku uzavřít a ohřát asi 3 minuty v mikrovlnce na 170 W. V průběhu promíchat. Pak se to z té krabičky jí. Bytem se linula vůně/pach “azije”, manželůka kroutila nosem, ale mi to chutnalo. U Nich asi tekuté koření starého MAGI neznají, takže to musela být sojovka. Pálivé to bylo tak akorát.
Wasabi pastu vyzkouším brzy, protože se chystám dát si ji ke klobásce nebo k párkům.
Sice přidávám téměř všechny fotky toho, co jsme uvařili na Instagram, ale všichni ho asi nemáte. Tak pro ty, kteří na něho ani “nechodíte” sem přidám pár těch nejlepších, nebo atraktivních fotek.
Po Velikonocích je v mnoha domácnostech “přetlak” vařených vajec.
Minimálně prostě obarvených potravinářskými barvami, nebo nalepovacími obtisky, nebo takovými plastovými punčoškami, které se na vajíčko navlečou a ve vroucí vodě se pěkně smrsknou. Moje mamka je barvila ve slupkách z cibule – byly pak pěkně hnědé a ještě je vyleštila sádlem.
Mnohdy se udělá známý vajíčkový salát. Moje žena letos vymyslela ševcovský mls. I proto, že nám zůstala výborná česká “čabajka” z Krásna.
Takže:
1/2 ks Maďarka Krásno,
5 ks vejce vařená na tvrdo,
majonéza,
cibule,
pepř
Nebo do Jižní Koreje. V krajním případě do Japonska, nebo Číny – prostě do Asie.
“Zažral” (obrazně i doslova) jsem se totiž do sledování videí z přípravy, porcování a prodeje jídla na ulici. Myslím, že naší hygieně by minimálně naskočily pupínky.
Pak jsem zjistil, že není problém najít internetové obchody, které nabízí úplně všechno z mých milovaných destinaci (jen mít peníze).
Instantní polévky jsem znal už dříve, např. v Kauflandu mají docela bohatý sortiment. Kupoval jsem ty najznámější YumYum. Pak mě ale přepadla Ulcerózní kolitida, tak jsem toho musel nechat.
A spadl jsem do toho znova (myslím do jejich kupování, ne do střevního zánětu). Jsou v kelímcích, tak na jedno jídlo. Odtrhne se víčko, jen do poloviny, nalije se vřelá voda po značku, víčko se přiklopí a za pět minut máte oběd. Jsou sice vesměs pálivé jako čert, ale dá se to vydržet. Tak za půl hodiny už o ničem nevíte.
Trochu jsme se naštvali na stravovnu, která nám vozí jídla. Zdražili a zmenšili porce, a chuť také nic moc. Někdy je to vyloženě šlendrián, také asi podle toho, kdo zrovna stojí u plotny – nejsou lidi.
Tak aspoň pár fotek domácí sravy.
Krkovice a kotlety na houbách s červenou paprikou.
Nejprve jsme klasicky orestovali maso na cibulce, aby se zatáhlo a tmavá cibulka dala výpeku barvu. Pak jsme jej převedli do pomalého hrnce a dali pomalit. Když masíčko poměklo, tak jsme tam přidali čerstvé mražené houby a nakrájenou papriku. Nakonec jsme výpek zahustili hotovou jíškou (píši JSME, ale v kuchyni kraluje v zástěře moje drahá polovička, já jsem jen šedá eminence).
Druhé jídlo, které jsme vařili v pomalém hrnci byl hovězí vývar.
Koupili jsme u řezníka morkové kosti, hovězí žebra, hovězí krk, přidali jsme mrkev, celer, petržel a cibuli, posolili a dali pomalit na 5 hodin.
Maso jsme obrali do vývaru a dochutili a byla to výborná polévka. Z masa které zbylo a z morku (manželce se z něho natahuje) jsem si udělal hašé.
Objevili jsme ameriku – pomalý hrnec.
První jídlo byla rýže, protože jsem toužil po rýžovaru, nakonec to je multifunkční hrnec.
Recept:
1 jablko
1 cibule – větší
4 stroužky česneku
1 mrkev – větší
1/2 bílé ředkve
500 g kysaného zelí
1 vepřový ocásek uzený
4 bobkové listy
5 kuliček nové koření
6 kuliček černého pepře
250 ml sodové vody (neboli sifon, Sodastream)
Možná se to správně píše steaky, nebo bifteky (beefsteak), prostě maso (k tomu určené) se orestuje, ugriluje, …
Máme dokonce kontaktní gril a speciální stejkovou pánev – dárek od italky (použili jsme ji jen párkrát). Pravý hovězí biftek jsem jedl jen jednou v životě, a to v Harachově v Modré kavárně. Samozřejmě, že jde o kvalitu použité suroviny, např. stařené maso, nebo maso z přesně definované části skotu.
Nejchutnější bifteky pocházejí z mladých býčků či volů masných plemen (Angus, Charolais, Hereford apod.).
Důvodem, proč nemám rád fifteky je ten, že jsou moc tuhé nebo vysušené. Přiznávám bez mučení, že to může být dílem i proto, že je neumíme správně připravit.
Proto preferuji omáčky a k nim třeba i vařenou klišku (jak jsme říkali maso z polévky), a nejraději dušené maso. Vzpomínám si jak babička a po ní i mamka stály půl dne u plotny a pomalu dusily roštěnky, (k tomu široké nudle – mňam). Vařilo se na sporáky, kde se topilo uhlím, měly i troubu a mnohdy i zásobník na teplou vodu. Pláty byly ze speciální oceli, které odolávaly přímým plamenů.
Takže miluji guláše, perkelty, vídeňský guláš, segedýn, dále omáčky cibulovou, okurkovou, křenovou, koprovou a samozřejmě španělské ptáčky s rýží.
Jenže dnes si hovězího masa moc neužijeme, protože díky jeho ceně je to jídlo sváteční.