Dostal jsem se zhruba po čtyřech měsících ven. A udělal jsem pár výcvaků. Také jsme vařili jídla, protože jíst se musí. Jednou jsme byli v restauraci a asi dvakrát jsme si dali něco z Kebab hause.



A něco z města:






Ano, sice máme nějaká “éčka”, což je někým vydán seznam povolených přídatných látek, zlepšujících texturu, trvanlivost, vaznost, barvu, chuť, emulgátory a další vlastnosti potravinářských výrobků, vedoucích koneckonců k “ojebávání” nás zákazníků a k maximalizaci zisku výrobců.
Napadá mě teď košenila – Karmín (též karmazín nebo košenila) je přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus). Původem pochází z amerického kontinentu, odkud pochází rostliny druhu opuncie, na kterých hmyz rodu Dactylopius žije a jejichž samička obsahuje tohoto barviva přibližně 10 % sušiny. (viz. wikipedia)
Označují se velkým písmenem E a třemi číslicemi (např.: E120). Nebo se vypíše slovně plný název.
Miluji kvašáky.
Nepamatuji si, že bychom kdy dělali kvašáky. A když, tak je to hodně dávno. Přitom mám od kolegy uložen údajně vynikající recept. Ale on žije na vesnici a také pěstoval asparágus – chřest.
Kupovali jsme svého času kvašáky na tržišti od poláků (ale, kde je jim dnes konec?)
Výborné kvašáky dělaly naše babičky, protože pěstovaly okurky a ty, které přerostly, byly velké a žluté. To byly kvašáky! Do těch, když se člověk zakousl, tak z nich vystříkl litr kyselé vody a velké semena.
Dnes žena koupila sáček kyselých okurek vAlbertu. Hned jsem si jednu vyžebral a byl jsem unesen! Jsou tvrdé, nejsou přesolené a kyselé tak akorát. Hned mě zajímalo odkud jsou? Z Jižního Slovenska – z Komárna od jisté paní, která je uvedena na obalu, který přikládám.
Co je moc, to je moc – takhle NE!!!
Dokonce jsem v jednom podobném videu viděl, že tam měl borec na talíří “kachnu” – duck, je to taková potvora, která žije zahrabaná v písku na pláži u moře a vytahují ji tak, že kolem ní zarazí kovový válec, udělají podtlak a vytáhnou ji i s pískem. Vypadá to jako penis! Najdou ji tak, že je v písku malá dírka a z ní občas vystřikuje “voda”.
Vepřový bok – bůček
Žena dostala koupit v našem oblíbeném řeznictví “u variše” krásný vepřový bok bez kosti, takovou špici. Upekla ho v troubě a výsledek je vidět na fotce. Během pečení i po se bytem linula nádherná vůně.
Bok je část čtvrtě jatečně opracované půlky jatečného skotu, telat, jehňat, ovcí, prasat i koní. U prasat se nazývá též bůček, u telat, ovcí a jehňat se označuje jako pupek. U dospělého skotu se dále dělí na bok s kostmi a bok bez kostí.
Vymezení boku jako dílu masa při bourání je odlišné v závislosti na druhu poraženého zvířete, vždy se však jedná skutečně o bok, tzn. boční část těla, bez hřbetu a páteře. U prasat tvoří podklad boku hrudní části všech žeber, žeberní chrupavky a hrudní kost. Vepřový bok s kostí je možno i vykostit způsobem “na žebírko”, při kterém jsou žebra odřezána a prodávána zvlášť. V těchto tzv. masitých kostech” musí být alespoň 30% masa. Maso je tvořeno hlavně svaly břišní stěny, tzn. příčný, šikmý vnější i vnitřní a přímý sval břišní, dále přímý sval hrudní a u prasete, koně a ovcí také mezižeberní svaly, prsní a pilovité svaly. U telat nemá pupek kostní podklad a je tvořen pouze svaly břišní stěny. Naproti tomu u ostatních zvířat je pupek podložený všemi žebry a zahrnuje i břišní stěnu bez kostního podkladu.
Bok je obecně méně kvalitní maso, hodí se na pečení, nadívání, uzení, vaření a dušení. Je také surovinou pro některé masné výrobky, jako je anglická slanina.
Je to údajně hotový pokrm.
Je to jen samý couscous, hrášek, mrkev, paprika, rajčata a tuňáka aby pohledal. Škoda, že mě nenapadlo vyfotit konzervu po otevření. Hlavně budete v šoku, jak se obrázek na obalu liší od reality. To, aby člověk ztrávil celý den marketovou turistikou, měl ssebou brýle na čtení a lupu a zabíral místo před regálem ostatním nakupujícím.
Pokud nejste maniaci na “kuskus”, tak nedoporučuji kupovat.