Kde domov můj

Mlely z posledního

Bylo mi jich opravdu líto.

Bylo na první pohled zřejmé, že toho mají plné kecky, že se už modlí, aby to skončilo. Sotva stály na nohou, úsměv z jejich tváří zmizel a nahradily ho unavené vrásky. Zboží posouvaly přes skener jen hlemýždím tempem.
Na parkovišti nebylo kde zaparkovat. Auta zoufale objížděla dokola parkovací místa, jako v Praze na Václavském náměstí.
A těch lidí! Hlava na hlavě, uličkami mezi zbožím nešlo projít, v jízdě překážely do cesty nastavěné kontejnery s nevyloženým zbožím, naházené prázdné krabice, které nebylo čas uklidit. Mnoho lidí chodilo marketem jen tak bez vozíků s prázdnýma rukama, nevím, nějaká tovarová turistika?

31. prosince 2012 v 11:45 prodavačky v Kauflandu.

A nenávistní “prudiči”, které kousl vzteklý pes, budou pořád poukazovat na to, že se kdysi stály fronty na banány a na maso. Dvacet let po revoluci nebyly k dostání vlašský ani pochoutkový salát, uzené matjesy, řeřicha, lollo biondo, atd. a u pokladen stejně tak nekonečné fronty.
Kvůli mně nemusel být market otevřený. Umím si nakoupit poživatiny na tři dny dopředu. Takže bych prodavačkám dopřál klidné a spokojené svátky.
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *