(ne)Stáří
Mládí
Mládí je opakem stáří? Jak se to vezme, je to taková filosofická otázka.
Každopádně jde minimálně o dvě, až tři různé generace, které se na sebe navzájem dívají úplně jinak.
Často se hodně diskutuje o tom, jak jsou tyto generace ve vzájemném antagonismu.
Jsou mladí a staří tak rozdílní? Nebo je to jen odlišný pohled na svět? Co se týká zdraví, tedy stavu té tělesné schránky, tak v tom rozhodně podstatný rozdíl je. Těžko by jste asi hledali mladého člověka s umělou zubní protézou nebo s totální endoprotézou nebo s pokročilou artrozou III.stupně.
Pokud se týká duševní stránky – psychiky, tak tam věk nehraje takovou roli. Ríká se např., že: “Babička je moderní, rozumná, chápavá, rozumí nám mladým, vždy nás vyslechne a dobře nám poradí.”
Velkou roli hrají bohaté životní zkušenosti a praxe.
A naopak mladý člověk může být nerudný, starý bručoun se zkostnatělými názory.
Hodně se mluví o úctě ke stáří. Jedna věc je, co se povídá: “Ježíš, tady se zas ti důchodci motají pod nohama, překáží. Postaví se s vozíkem do uličky a půl hodiny čumí na slevu, nebo se ještě postaví dvě drbny a pletou si supermarket s pavlačí, takže se mezi nimi a paletami nedá vůbec projít.”
Druhá věc je , jak se pak mladí ke starým chovají. Z pohledu učitele na střední škole musím tvrdit, že dnešní mládež není zkažená. Je taková jaká je doba, jaká je společnost ve které žijí, oni nevisí ve vzduchoprázdnu.
A výjimky jsou vždycky, ty koneckonců jen potvrzují pravidlo. Špatně se mohou chovat i synové ke svým rodičům a na druhou stranu mladá dívka pomůže s nákupem cizí babičce.
Takovým krystalickým příkladem mladých vůči starým je chování v prostředcích hromadné dopravy, zejména v MHD – v tramvajích, autobusech a trolejbusech. Mám namysli místa k sezení. Jeden bonmot říká, že není pravda, že volná místa nejsou, jen džentlmeni už vymřeli. Etiketa praví, že je slušnost pustit staršího člověka a těhotnou ženu sednout.
Proto si na dálkovou dopravu kupuji místenku.
