TT – 31.12-6.1.2019

Láska bolí TT – 31.12-6.1.2019

První co mě napadne, když se řekne LÁSKA, je Jaroslav Marvan a parafráze na jeho: „Co je to štěstí? Můůška jenom zlatá.“ Já štěstí zaměňuji za láska. Když bychom se pokusili rozebrat to okřídlené heslo z filmu Škola, základ života, mnou upravené, tak jednak štěstí a láska mají k sobě velmi blízko. A muška je malá a poletuje, zvlášť ta vinná, zlaté mušky jsou světlušky, které nám v noci svítí na cestu, ale také nás mohou dovést do bažin.
A pak naivní verš 70-tých let:
Moje láska k tobě tluče,
jako střapec od papuče.

Jednak se to pěkně rýmuje a pak se autor pokusil vyjádřit, že láska dělá v srdci buch, buch a takový dívčí papuč se střapcem je velmi roztomilá věc.
Nebo jiný verš:
Láska je jak cigareta bílá,
dohoří a zapálí se jiná.
Tady bych velmi apeloval na teenagery, aby v duchu rad doc. Miroslava Plzáka dokázali odejít středem. Možná by vůbec v dnešní době nebylo špatné oprášit jeho útlé brožurky jako např. Taktika a strategie v lásce, K lásce připraven, …
Tvrdil také, že: „Milenecká láska se v ideálním případě transformuje v lásku manželskou. Ta se opírá o tři S: stesk, soucit, starost. Stesk po partnerovi v odloučení, soucit s jeho bolestí a starost, aby se mu něco nestalo. Pokud to cítíte, máte toho druhého člověka rád. Říkal bych tomu spíš manželské citové spříznění než manželská láska.“
Ono se to dobře radí někomu, kdo si prošel všemi fázemi a podobami lásky a vším, co k tomu patří. Jenže zkušenost je nepřenositelná. Tak snad jen jedna rada, taková ta základní, že pokud nejde o život, jde o ho**o.
Jenže ono mnohdy někomu mohou přijít na rozum chmury ze zhrzené, nenaplněné, mladické skorolásky a pak by se mohlo lehce stát, že by už o život šlo!
Zase nejeden dobrý příklad známe z české klasické filmové komerie Vesničko má středisková.
A říct, že láska nebolí? Bolí.
Tak nějak jinak, ne fyzicky, jako hlava, zub, záda. Ale bolí duše. Sice nevíme, kde ji máme a nikdo ji neviděl. Ale to už také jednou pro vždy vysvětlil Bohuš Stejskal v podání Bolka Polívky, v tom filmu s tím sprostým názvem.
Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že lidské tělo je velmi křehká nádoba, a že vás může bolet i část těla, kterou nemáte. Říká se tomu fantomová bolest. A je to bolest ukrutná.
Srdce, to je ten orgán, na který ukazujeme, nebo si na něj klepeme, pokud mluvíme o lásce. Chválabohu pokud nás bolí jen od lásky, protože on bolí i infarkt myokardu a to pak je nejlepší, aby vás vrtulník co nejrychleji dopravil do nejbližší fakultní nemocnice, protože jde opravdu o život.
Když se vrátím k tématu, tak existuje láska, která zároveň boli a zároveň je nádherná, je taková zvláštní dvojjediná, jako dvě strany jedné mince. Je to láska platonická. Má minimálně dvě podoby. Za prvé je to tak, že můžete někoho bezmezně milovat a on o tom neví. Potkáváte se denně v práci, nebo ho vídáte v tramvaji, v autobuse, metru a o něčem dalším si můžete nechat jenom zdát. A nebo o tom ta druhá osoba ví, můžete se jí dvořit, dávat dárky, nosit kytky, uvádět do rozpaků, ale to je asi tak všechno. Chybí tam naplnění lásky tou její druhou stránkou, a to je sblížení tělesné, fyzické, česky řečeno sex.
Říká se: „Láska kvete v každém věku.“ S oblibou to říká Honza Musil v pořadu Nebezpečné vztahy. Je to pravda. Ale ať si říká kdo chce, co chce, nejkrásnější jsou léta tak kolem sedumnáctého, osumnáctého ruku života, kdy hledáme, čekáme, doufáme, poznáváme svět a život se všemi jeho peripetiemi, nástrahami a krásnými, nádhernými chvilkami. Jak já bych se chtěl do těch let vrátit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *