Jemný

Tavený jemný sýr

Laktos – pečeť kvality.
Je opravdu dobrý.
A hodnoty sacharidů jsou velmi příznivé.
***
Se šunkou

***
Klasik
***
Složení a nutriční hodnoty
***

Pedagog

Polednice

Řehoní se dítko drze,učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena.

„Pojď si proň,ty Polednice, pojď, vem si ho, upíra!“
Když tu dveře ztichlé třídy, kostlivý hnát otvírá….
Pod plachetkou – však to známe – příšera se zjeví tu,
dříve rozjívené děti náhle stojí v zákrytu.

„Dej sem dítě!“zaburácí, „volala jsi, tady jsem!“
„Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Radši mě si vem!
Ty si sbalíš děsné dítko – horší přijdou do školy –
a mne za zmizení žáka odbor školství osolí.

Mě si vezmi, Polednice,konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít.
Ať se kde chce co chce šustne, kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě učitel!

Když si páťák místo džusu
dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje?
Zanedbal to PEDAGOG!

Když se dívka zfetovaná
vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli…
kdo je vinen? PEDAGOG!

Když mládenci skotačiví
vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může?
Jen a pouze PEDAGOG!

Že děťátko v třetí třídě
pohačá si druhý rok,
kdopak mu měl IQ zvýšit?
Kdo to nezvlád´? PEDAGOG!

Tak to vidíš, Polednice,
škoda mluvit, hanba klít,
proto radši mě si vezmi,
ať mám jednou pro vždy klid.“

Polednice hlavu skloní,
slza z oka skane jí.
Šeptá: „Nejsem kompetentní,
zanech marných nadějí.“

Na pozdrav svým strašnýmhnátem
učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu
není příliš děsivá…

Logotrop nebo paidotrop?

Oba pojmy patří do oblasti psychologie a pedagogiky. Rozlišují se jimi dva základní typy učitelů.
Logotrop je učitel, který je zaměřený na svůj obor, potažmo na vědu. Snaží se vyvolat zájem o svůj obor a předat z něj žákům, co nejvíce poznatků. Jeho obor a výuka je přednější než zájem o samotné žáky, což může vést ke kázeňským problémům mezi tímto typem učitele a jeho studenty, především těmi, kteří o daný předmět neprojevují zájem.
Logotrop by mohl mít průpovídku: „Já jim dám, co si myslí! Já se dělám s přípravama o sobotách a nedělích, opravuju písemky do noci, a oni se na to ani nepodívali!“

Paidotrop je naopak učitel zaměřený na žáka. To znamená, že se snaží studentům přiblížit,
porozumět jim a pokud je potřeba, tak i pomoci. To může vést až k tomu, že snižuje požadavky na žáky, zasahuje do jejich osobního života a je k nim shovívavý, čehož můžou jeho žáci zneužívat. Oba typy učitelů v extrémních formách mohou vést k nežádoucích výsledkům při výchově a vzdělávání žáků.
Paidotrop mávne rukou: „Však on je život naučí.“

Z uvedeného nepřímo vyblývá, že by v tomto případě byl nejlepší jakýsi kompromis, tedy kombinace obou, výběrem toho nejlepšího z každého typu.

Ne nadarmo se neříká jen výuka, nebo učení, ale výchova a vzdělávání. A slovo výchova je ne nadarmo na prvém místě.

Kdo hájí zájmy svého dítěte nejvíce? Přece matka. Ale my jako škola, potažmo učitelé, také přece musíme hájit zájem žáka. Přece chceme, aby školu dokončili. Abychom je zdárně vyvedli do mimoškolního prostoru. Do obce, města, okresu, kraje, evropské unie a světa. Aby zdárně založil novou rodinu. Aby dokázali vychovat své děti, novou generaci.

Kdybych se měl charakterizovat, tak jsem vždy spíš na straně žáka. Nemají to vždy lehké.
Jako třídní učitel vím, že jsou mnohdy z neúplných rodin, z rozvrácených manželství a mnohdy i bez odpovídajícího sociálního zázemí.

Přesto nebo právě proto se vždy snažím o maximální objektivitu, spravedlnost a rovnost jak
podmínek, tak přístupu k informacím, možnosti se vyjádřit a obhájit své názory.

Na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity jsme se dozvěděl, že známkováním žáka učitel
vlastně do jisté míry hodnotí také sám sebe.

Již třetí generace pekařů

Kterou jsem vychoval.

V pátek psali písemky podle jednotného zadání závěrečných zkoušek.
Dozoroval jsem ve dvou různých třídách, tak jsem zachytil objektivem fotoaparátu i obor kuchař-číšník.

kolazJZZZ

Fackujete své děti?

Používat při výchově tělesné tresty, nebo ne?

Názory se určitě různí.
K napsání tohoto článku mě vyprokokoval seriál Ulice, který občas sleduji jedním okem (jako spící lovecký pes). Nevím, kdo tento seriál píše, ale tak trochu mi připadá, že mu dochází dech a mírně „ujíždí“. Dnešní reakce matky malého Boriska na výlev jejího přítele Matěje mi přišla trochu hysterická. Aby si ho užívala v posteli, na to je jí dobrý, ale proboha, jen ať nevychovává jejího syna! A konspirativní plány malých dětí, jak vytrestat dospělé a přivést je k rozumu, to už je opravdu mimo mísu.
U nás doma se vedly zásadně jen tzv. kázání. A věřte mi mnohdy bych raději držel tu facku. Někdo říká: „Dostal jsem potěhem.“ Nevím, co je to potěh, jen tak tuším, že to mohla být součást nějakého koňského postroje a muselo to asi bolet.
Srandovní bylo trestání, které prováděl herec Vašek Vydra v Kameňáku, když odepnul policejní opasek a říkal: „Pocem, ještě jednou!“
Asi ve druhé třídě obecní školy nás Pan učitel Vízner vychovával tak, že nám dával tzv. „kokosy“, úderem kloubu palce zaťaté pěsti do zátylku, nebo dělal tzv. „bzzz“, což bylo tahání za kotlety – vlasy nad uchem – až jsme vstávali z lavice. Dodnes na něj s láskou vzpomínám.
Docela účinnou metodou je pouhá pohrůžka typu: „Mám zajít pro tu vařechu!“ My jsme měli jako strašáka takovou tu obrovskou, prádelní, kterou se míchalo velké prádlo v kotli při vyvařování. Dodnes ji mám před očima.
Z řad kantorského stavu jsou dosti často slyšet stezky nad tím, že se dnes nesmí používat tělesné tresty. Celkem účinný je tzv. přímý výpad, který popisuje ve své knize uznávaný pedagog Geoffrey Petty, viz mů článek Pár užitečných poznámek
Takže, jak to je u vás doma???

Exkurze-V Praze je blaze

Žáci, hoši a dívky cukrářští byli za poznáním v naši metropoli.


Tady je malá fotoreportáž.

Na obrázek stačí kliknout myší, otevře se v novém okně a dalším kliknutím jde zvětšit na původní velikost. Na stránce ImageBam pak jde v albu – galerii listovat.