Máte s nimi nějakou zkušenost?

Myslím nerezové hrnce se sendvičovým (vícevrstvým) dnem.

My je máme asi 30 let a sloužily výborně – až donedávna. Zespod je vyražený nějaký nápis – něco ve smyslu echt gold a každá poklička má na sobě teploměr, který je “pozlacený”, stejně tak jako držadla. Kupodivu pozlacení drží dodnes. Jen když měl někdo volšový ruce a poklička mu spadla na zem, tak prasklo to krycí plexisklo teploměru a bylo po něm.

Tehdy k nám na dvůr pekárny přijelo auto s německou SPZ. Řidič otevřel kufr a tam měl ještě v kartonu celou sadu těchto hrnců a nabízel nám je údajně za velmi výhodnou cenu. Tvrdil, že jede z Polska, kde je neudal a potřebuje se jich zbavit. My jsme tehdy měli sadu smaltovaných hrnců, které jsme dostali jako svatební dar. Tak jsme si hrnce prohlédli, pokývali hlavami a po delším váháním a jeho přemlouvání kývli.

Teploměry se naštěstí daly koupit v Teskomě, jen už nejsou zlaté, ale černé, plastové. Mělo to fungovat tak, že když se hrnec (resp.jeho obsah) vyhřál na určitou teplotu, tak jsme mohli vypnout sporák a jídlo se dodělalo bez další potřeby enegie – tehdy jsme měli sporák na propan-butan. Stejně si myslím , že to bylo iluzorní a byl to zase jeden z marketingových tahů, aby mohli požadovat mnohem vyšší cenu.

Teď máme asi 4 roky sporák se sklokeramickou deskou a občas jsme slyšeli při vaření velkou ránu. Až, když jsem utíral nádobí, tak jsem si všiml zespod hrnce velké boule. Radil jsem se s kamarádkou a ta mi řekla, že to má také. Je to údajně tím, že se v myčce na nádobí dostane mezi vrstvy sendviče voda, ta se pak na sporáku přemění v páru a dojde k brizanci.

Máte někdo, prosím, stejnou nebo podobnou zkušenost?

Napiště mi do komentářů. Děkuji.

0
0