Hloupost vers. štěstí
“PROČ JSOU HLOUPÍ LIDÉ ŠŤASTNĚJŠÍ NEŽ TI VNÍMAVĚJŠÍ?”
Nemyslím si, že by vnímavější lidé byli méně šťastní, nebo dokonce nějak neštastní.
“Nevědomost hříchu nečiní.” Jenže hloupí lidé nejsou nevědomí, to by možná museli být zbaveni svépravnosti (byl by jim odebrán OP). A jestli je nějaký hlupák v životě šťastný, to asi ano. Jenže definice hlupáka je velmi nejasná a složitá. Zažil jsem ve velké akciové společnost s krajským dosahem na generálním ředitelství vystudovaného vysokoškoláka o kterém všichni věděli, že je totalně vyhrabaný. On to samozřejmě nevěděl, (nikdo mu to neřekl), nemyslel si to. Chodil po podniku vysmátý, jako želva.
Rád říkám, že každý problém má nějak řešení, nemá li něco řešení, není to problém a je potřeba to z hlavy vyhodit.
Vnímavý člověk si více všímá problémů a má snahu je řešit. Jenže všechnu tíhu světa na sebe vzít nelze. To pak může vést ke stresu, depresím, až nechci říct kam. A zase starat se jen sám o sebe, ev. o své nejbližší je tak trochu společensky sobecké.
Najít nějakou duševní rovnováhu mezi starostmi, štěstím, neštěstím a radostí je těžký úkol. V tomto smyslu jsou asi méně chytří lidé opravdu šťastnější.
