Petr BezručOstrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsemsto roků kopal jsem uhlí,za sto let v rameni bezmasémsvaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí,rubíny ze rtů mi uhly,ze vlasů, z vousů a z obočívisí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce,z roboty jdu na robotu,při Dunaji strmí paláce,z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem,kdo mi těch sto roků vrátí?Když jsem jim pohrozil kladivem,kdekdo se začal mi smáti. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,pro pány dřel se jak prve –máchl jsem kladivem – teklo to v rázna Polské Ostravě krve! Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,nech…