12. dubna dvatisícejedenáct

Jsi jako prvosenka jarní,
ze které míza citů prýští,
a není to jen na pár dní,
ani sníh ten tok neroztříští.
Jsi jako léčivý kopinatý jitrocel,
beraní jazyk proti kašli i žaludku,
proto mám zdraví pevné jako ocel,
a je to jen tvá zásluha vskutku.
Jsi jako stálice nebeských planet
která krouží kolem mého ich,
i výfuku zvuk, skútru Manet,
dva na něm jedeme – má pořádný zdvih.
Jsi jako cytoplasma buněčná,
jako kapitálu nadhodnota,
jsi z nás dvou ta věčná,
jako lásky prokaryota.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *