Nepamatuji si, kdy jsem byl naposled v kině…

Až teď – ve středu.

Díky prázdninám a díky dětem (9 a 5 let).

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Faktem je, že mezi televizí – tedy tou obyčejnou a kinem je propastný rozdíl. Plátno je mnohem, mnohem větší.
Ovšem dominantní je zvuk! A to tak, že hned v úvodu prohlásila Adélka (to je ta starší): „Není to nějak moc nahlas!?“
Bylo. Někdy. Záleželo na určité scéně. Byly samozřejmě pasáže, kdy bylo celkem romanticky ticho. Ale vtom, bum, bác, začla bitva a to bylo něco příšerného. A těch bitek, rvaček a zabíjení bylo mnohem víc než té romantiky. Celým filmem se táhla ústřední notoricky známá (hezká) melodie. Někde vzadu jednou zleva, podruhé zprava, buď tiše šplouchaly vlny nebo praskalo ráhnoví. (V některých z deseti reproduktorů)
Takže film „dělají“ hlavně ty zvuky! I když dlužno dodat, děj – příběh to mělo. Výprava pěkná, náročná a určitě drahá.

Johnny Depp má určitě pro mnoho žen magické kouzlo.

Penélope Cruz se zase líbila mi.

Lukášek, to je ten mladší, po skončení ve vestibulu, když jsem se ho ptal, jak se mu to líbilo, prohlásil: „Celkem to byla nuda.“
Já musím říct za sebe – jo ušlo to.
p.s. chipsy, lízátka, kofola – bez toho by to nešlo 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *