Glosy,  Vážně/nevážně,  Vtipy

Ještě z FCB, dokud z něj definitivně neodejdu

Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.

Zažil jsem dobu, kdy byly jen dva druhy záchodů. Každý věděl, který si má vybrat a ani vteřinu o tom nepochyboval. Holky věděly, že jsou holky. A dokázaly toho pořádně využít. V soutěži krásy se soutěžilo o krásu. Nerozhodovala barva pleti, nějaký handicap nebo tíživý sociální původ. Nikdo neřešil, jestli jsou ty holky ekologicky uvědomělé a sají papírovým brčkem. Prostě šlo o krásu. Krásu těla. No a kluci věděli, že jsou kluci. Když si dali po tlamě kvůli holce, nikdo z nich si nešel s brekem stěžovat, že prohrál a rozlili mu sojové latté. V soutěžích pro kluky vyhrál ten nejrychlejší, nejchytřejší a nejsilnější. Nikdo neřešil, jestli soupeř nemá náhodou z minulosti nějakou společensky závadnou fotku. Kdo prohrál, ten prostě věděl, že prohrál. Nic jako výhra pro všechny nebylo. Výhra jednoho i prohra druhého byly uchopitelné hodnoty a skvěle motivující do života.
Fridays for Future? Zažil jsem dobu, kdy ochrana přírody znamenala zvednout zadek po práci nebo po škole a jít do přírody něco dělat. Ne vykašlat se na školu nebo práci a jít řvát do ulic na jiné, kteří ten mejdan ze svých daní platí. Záškoláctví bylo na dvojku z mravů a áčko v práci na vyhazov. Učitelé učili a nemuseli vyplňovat milion papírů. Když děti ve škole šikanovaly spolužáky a měly průšvih, rodiče jim doma přidali a nechodili do školy řvát na učitele. A když někdo neměl na to, aby školu dal? Nedostal pečovatelku. Šel na zvláštní, kde mohl alespoň někdy vyhrát mezi sobě rovnými. Když někdo dotáhl studia až do konce, měl získaný vysokoškolský titul váhu a respekt ve společnosti. Lidé se vybírali podle toho, jestli něco umí, nikoliv podle papíru, razítka, názorů na klima, obsahu klimaticky akceptovatelné stravy, postoje k plastu, k šestapadesáti pohlavím nebo anomálním menšinám, ovládajícím většinu.
Zažil jsem dobu, kdy veřejné domy nebyly z veřejných dotací desetkrát předražená místa pro alternativní kulturu, kam nikdo nechodil. Kde si pár umělců mohlo za cizí peníze hrát na elity a morální kompasy. Byla to místa, kde převážně ženy nabízely služby převážně mužům. Tak jako tisíce let před tím. Jenže pak chtěl někdo předělat lidi. Bůh ví, jestli měl vůbec na něco jiného než kecat cizím lidem do jejich životů, zatímco ten jeho nudný nestál za nic. Státu a společnosti nakonec škodí stále větší bordel v politice, ne bordel mimo ni.
Zažil jsem dobu, ve které když vás někdo podvedl, vyřídili jste si to. Když to bylo větší, nebyly žádné drahé programy ve věznicích, které plní ve skutečnosti funkci magnetu na návrat do basy. Basa byla basa a jen bláznovi by nevadilo, kdyby se tam vrátil. Dnes pachatele omlouvají nedostatkem péče společnosti o ně, zatímco v obětech vyvolávají pocit společenské viny.
Zažil jsem dobu, kdy k rychlým a silným autům a motorkám na závodních okruzích patřily krásné ženy okolo. Kdy děti chodily rodičům do hospody pro pivo a do trafiky pro cigára a nikdo se tomu nedivil. Kdy na dětském táboře byly děti špinavé, hygiena nebyla zrovna ze žurnálu, ale děti byly šťastné. Kdy lidi říkali to, co si mysleli. Na plnou hubu a bez obav, že je za tu upřímnost bude někdo řešit. Nebáli se o práci pro své názory, a když chtěli začít něco podnikat, vyrábět nebo nabízet služby, nebylo milion papírů a úřadů, které by jim to už předem znechutily.
Zažil jsem devadesátá léta minulého století. Dobu, kdy vznikla samostatná republika. Odešli jsme z východního bloku a nebyli v EU. Byla to nádherná doba. Jsem rád, že jsem ji mohl zažít. Zažil jsem svobodu a chci, aby ji mohly ještě ochutnat i moje děti. Zpomalme její krádež, zastavme její likvidaci. A když to časem jen trochu půjde, vraťme lidem jejich ukradenou svobodu zpět.
To je všechno, co jsem chtěl říct. Nic víc, ale taky nic méně. Snad se to ještě smí.

Zdroj:web

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku:
Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: Ano, je to stvořené Bohem.
Stvořil Bůh všechno? – ptal se dál profesor.
Ano pane, odpověděl student.
Profesor pak pokračoval: Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh
stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu, naše činnost určuje
nás samotné. Bůh je tedy zlo.
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.
Najednou zvedl ruku jiný student.
Pane profesore, mohu Vám položit otázku?
Samozřejmě, odpověděl profesor.
student se postavil a zeptal se: Existuje chlad?
Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: Ve skutečnosti
pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze
nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit
jejich energii na základě přítomnosti anebo tvorby tepla, ale nikdy ne na
základě přítomnosti či tvorby chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou
ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli
popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.
Student pokračoval: Pane profesore, existuje tma?
Samozřejmě, že existuje – odpověděl profesor. Znovu nemáte pravdu, tma neexistuje. Ve skutečnosti je tma jen díky tomu, že není přítomno světlo.
Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.
Následně se mladík zeptal: Pane, existuje zlo? Tentokrát profesor nejistě odpověděl:
Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.
Na to student odpověděl: Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.
Profesor si sedl.
Ten student byl mladý Albert Einstein.
(na fotografii)

0
0

Jeden komentář

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *