Vzpomínky na budoucnost

Co bylo už není.

Svět se mění a s ním lidé i přiroda.
Jsem zvědav, jestli letos nějaké léto vůbec bude. Zatím, co pamatuji, tak u nás v pohraničních horách pod Pradědem je pořád zamračeno, pod mrakem, nebo polojasno a zima jak na Sibiři.
Hodně lidí se po rozvolnění a otevření hranic a letišť nejméně v Evropě už těší k moři do Bulharska, Řecka, Chorvatska, …
Také jsem zvědav, jak dopadnou odvážlivci a nadšenci, kteří hromadně kupují stany, spacáky a nafukovačky. Je totiž jen určitá pravděpodobnost, že jim dovolená neproprší, at už budou u Máchova jezera, u Velkého Dářka, na Orlíku, či u přehrady Lipno.
Kdyby chtěl někdo holdovat potápění, tak si může zajet do Svobodných Heřmanic – na lom Šífr.
Naši bratia Slováci nás také rádi uvítají, takže je tip Duchoňka, Podhájská, nebo až Zemplínská Šírava, či Vyšné Ružbachy.
Kdo rád létá, tak za pět hodin je na Kanárských ostrovech.
Vypadá to tedy, že bude léto hrát všemi barvami.

Zkus

Jen zkouším, zda se dostanu nějak do autorského klubu odsud. Protože z www.clupmi.blog.cz to zaboha nejde. Už dlouho a stále znova!!!!
***
Tajemné kroky… tak je nazván obsáhlý výbor detektivních povídek, v němž jistě najde každý obdivovatel tohoto žánru aspoň drobet ze svých oblíbených autorů, od E. A. Poea přes Maurice Leblanca, Sira Arthura C. Doyla až po našeho Emila Vachka (který zvlášť pro tento výbor napsal docela novou detektivku a dal ji název Nefrita) a polské a sovětské detektivkáře Niziurského, Uspenského i Lva Šejnina. Setkáme se tu se slavným Sherlockem Holmesem, Arsénem Lupinem, s českým detektivem, nestárnoucím Klubíčkem a ještě s mnoha dalšími. A srovnáte-li třeba Sherlocka Holmese se Suliborem či Šejninovými obránci spravedlnosti, pocítíte jak se „slídilské řemeslo“ mění ze zábavnosti v odpovědný boj proti násilí, zločinu a svévoli. Každý z nás má v sobě svého Dona Quijota, nějaké krásné přání, pro které chce jít do boje. Svůj sen. I v naší knize najdete takové vysněné hrdiny. Přicházejí ke klukům i k mužům a my nasloucháme jejich příběhům, i když víme, že nejsou vždy skutečné. Přečteme si je a zdá se nám, že spravedlnost musí zvítězit, že člověk je silný, protože myslí, že jej nelze porazit, protože je vytrvalý a umí jít za svou myšlenkou. Pak se nám zdá, jako by všechny ty postavy našich příběhů – mistrovský Dupin, vychloubačný Sherlock Holmes, žertéřský Klubíčko, Sulibor i ten neštastný Čapkův Pištora – šli někdy s námi.

Promoření pylem

„Uvolněte se, prosím.“

A dýchejte zhluboka.
Tak teď v Ostravě už ne smog a žlutý kouř, ale už i žlutý pyl.
Vymyslely to hlavy pomazané, že nebudou sekat trávu. Jen asi dvakrát do roka, sena a otavy. Budou asi chovat jalovice nebo voly.
Nebo to nechají shnít jako hnojivo (ať si žížaly užijí), nebo to zelené zaorají, jako zelené hnojivo. Nebo to budou kompostovat, nebo z toho budou dělat brikety, nebo vyrábět bio palivo.
Je zajímavé, jak se každá kravina hned ujme, zvláště, když z toho kouká méně práce, méně nafty a úsporu v rozpočtech. Takže už i u nás na horách, myslím ne na svazích pod lázněmi a na pastvinách, ale ve městě.
Nedávno nám tady mydlili pod okny sekačkama neexistující trávu (protože nepršelo).
***
Byli jsme jednou na Duchoňce. Bylo to tam tehdy na „počkání“, protože jsme čekali před závorou v kolonách, jako na hranici s Chorvatskem, až se uvolní místo. Museli jsme postavit stan, ale napřed jsme si museli udupat kolečko jako pes, protože tam byla metr vysoká právě kvetoucí tráva. Ráno jsem vstal a netrefil jsem do umývárek, protože jsem měl oteklé oči a slepené víčka. Musel jsem do Topolčan k očnímu lékaři. Na druhou stranu tam měli nádherné sprchy a WC, a výborně vychlazené pivo. Mamželka se ale nekoupala, prpotože ta voda byla jeko „kačák“ ve Vesci na návsi.
Tak ať se alergici se sennou rýmou ukýchají k smrti.

Je to špatné

Jen taková glosa na TT – HRANICE

Jde o to jaká?
Ale asi oprávněně předpokládám, že vzhledem k současné situaci bylo vybráno téma záměrně ve vztahu k zavřeným hranicím států kvůli pandemie COVID – 19.
Jsme s manželkou snad poprvé v životě zcela bezradní.
Chtěli jsme naposledy v životě navštívit v létě naši milovanou Mallorcu. Máme vytipovaný hotel, který má pokoj upravený pro vozíčkáře, tzn. široké dveře , madla v koupelně, a hlavně do bazénu speciání sedačku, která člověka spustí do bazénu a zase ho vytáhne zpět. To, že už si nezaplavu v moře, s tím jsem se už smířil. Aspoň ten vzduch prosycený jódem a ta vůně!
Máme koupenou letenku a zaplacenou zálohu za pobyt. A co teď? To ví snad jen Bůh, altruista.
Zatím sedím doma, jako jezevec v noře, protože mě má diabetoložka důrazně varovala před chozením ven a před přijímáním jakýchkoliv návštěv.
Jsem totiž údajně tzv. polymorbidní pacient a patřím do té nejohroženější skupiny. Vloni v lednu jsem skončil na ARU,, připojený 40 dnů na umělou plícní ventilaci. Nemohli mě pak probudit a hrozilo, že skončím do konce života na přístrojích. Primář manželce řekl, že jestli se tam ještě jednou oběvím, tak to bude konec.
Tak jsem zatím zpořil hranici své vůle a schopností a po té co jsem na LDN téměř nepohnul ani prstem, tak jsem teď téměř soběstačný.