Vážně/nevážně

Národ igelitových tašek

Až za několik tisícovek let budou dělat mimozemšťané vykopávky v okolí Hranické propasti, řeknou si: “Aha, tady žil národ igelitových tašek.” Protože jich tam budou kvanta. Možná ještě

i s nápisem Lázně Teplice nad Bečvou. Protože je tady v sanatoriu všichni nafasovali, nosí je a courají se po chodbách, jak bludní Holanďané.
Nosí v nich utěrku (podprdelník) a modré plastové návleky s gumičkou – oboje jako příslušenství do plynového bazénu, jindy nebo i současně takovou polyetylenovou hadičku s “brýlemi” za uši, aby v nose držely ty dva výfuky, kterými proudí kyslík na oxygenoterapii.
Někdo možná plavky do bazénu (v instrukcích byly uvedeny jako povinná výbava), to ale není zatím můj případ. Chodím jen na uhličité koupele a tam se vstupuje “naostro”.
Tuším, nebo předpokládám, že v igelitce někdo bude občas nosit nějaký drobný prezent – dáreček – pozornost – všimné pro sestřičku – obsluhu na jednotlivých procedurách, možná v klamné naději, že tím získá nějakou výhodu. Třeba čokoládu nebo kafe. Jestli někdo dává “trinkgelt” v podobě bankovek nebo mincí nemám povědomí.
Ještě je možné, že si někdo nosí stále sebou i léky, protože jsem si všiml, že je někteří polykají důsledně po jídle, ještě u stolu v jídelně.
Mnozí v taškách přenášejí napřed prázdné a potom plné PET-ky, po té, co si je v jídelně naplní z kohoutku minerální vodou ze zdejšího pramene.
Jsou ovšem i výjimky, které chodí jako frajeři, bez. “Žákovskou knížku” – Lázeňský průkaz nosí někde v kapse.
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.