Pekařina

Ostudná pekařina

“Řemeslo braň se”, říkali nám učňům tovaryšové, když jsem se učil automechanikem a něco jsme “mastili”!

Tady pekaři také něco zmastili!
Veka je “překyprá”. Je lehká, resp. má vysokou relativní specifickou hmotnost (vzhledem k velikosti – objemu se na potěžkání zdá strašně lehká, jako peří). Je to důsledek honby za co nejvyšší výtěžností (výtěžnost je nejdůležitější technologický a ekonomický ukazatel pekařské výroby a udává kolik kilogramů pečiva se upeče ze 100 kg mouky).
Veka nešla pořádně ukrojit. Pod tlakem sebeostřejšího nože se probořila až k prkénku a poté, co se ji podařilo “ufajtat” – upižlat – uříznout, zůstala střída slepená k sobě. Musel jsem ji roztáhnout. Poté se stalo to, že se kůrka odseparovala od střídy.
Na takový krajíček nenamažete normální máslo, ani paštiku, leda tak nějaký margarín. Na to, že by jste ukrojili krajíček, který by jste mohli vsunout do topínkovače, zapomeňte. Snad tak dát na pánev s tukem a takto orestovat. Nezkoušel jsem to, ale asi by všechen tuk veka “vypila”, natáhla do sebe.
Takováto veka se nehodí ani na chlebíčky, protože by tu roli jakési podložky pro to, co se na chlebíček většinou dává, nemohla plnit (neudrželi by jste ho v ruce a všechno by vám popadalo na zem).
Vhodná je tak akorát na namočení a pak do sekané, nebo na “zemlbábu”, nebo nadrobit ptáčkům, či naházet kačenám.
Zakoupena byla v PENY Šumperk ve středu a má na sobě nálepku, že by měla vydržet (minimální trvanlivost) do 18. 3. 2011. Krájel jsem ji dnes, t.j. ve čtvrtek. (17/3?)
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *