Nahoře povidla a drobenka.
Recept na velké koláče je ZDE.
Kakaové řezy LC
Recept:
Suroviny:
70 g kokosová mouka
2 plž kakao
3 vejce
100 g bílý jogurt
1 člž skořice
sladidlo dle chuti (např. Kandisin)
špetka sody
Postup:
Vylít na vymazaný plech, pečeme na 170 °C 12 až 15 minut (podle trouby). Po vychladnutí potřít vyšlehaným tvarohem se zakysanou smetanou a mascarpone, sladidlo dle chuti. Něčím posypat, nebo ozdobit (třeba nastrouhanou hořkou čokoládou aspoň 70 %).
Ukázka oběda z jídlonosiče
Jsme dost nespokojeni s tím, co nám dováží za obědy, mnohdy až nadáváme a teď jsme už začli v jídelníčku některé dny vynechávat – na odlehčení.
Mám rád boršč a i dušenou mrkev. Po dnešku jsem si tato jídla zošklivil. Podle mne se dělá boršč úplně jinak. Oni tam neměli žádnou červenou řepu, naopak tam asi byly veškeré zbytky, jako salám, kuřecí maso, vepřové maso a hlavně samá velká kolečka mrkve a další neidentifikovatelná zelenina.
Kvalita jídel je také dost proměnlivá, asi podle toho, který kuchař vařil.
Na výběr moc nemáme, nevíme o nikom dalším, kdo by rozvážel obědy. Vaří hodně hospod a restaurací, ale to znamená obléct se a za každého počasí sednout do auta a pro jídlo si dojet. Vlastně je ještě možnost jíst denně pizzu, tady je výběr velký, ale …
Jak ohřát jídlo
Jsem typ “dobré prase všechno spase” a tzv. “domácí popelnice”.
Mám to od dětství. Babička mě učila, že zbytky se nenechávají a nejlépe ještě talíř vytřít chlebem, nebo vylízat. Ještě před několika lety jsem to dělal a dojídal jsem všechny porce, které někdo nedojedl.
Také mi nevadí, když je stejné jídlo na oběd a stejné na večeři. Nebo třeba několik dnů v týdnu, až se dojí.
Teď už mám utrum, protože moje diabetička mi předepsala nějaké drahé injekce, které si píchám jednou týdně ve stejný den a hodinu (tuším, že se to jmenuje OZEMPIC). Po nich trpím nechutenstvím a jdou na mě nauzea, hlavně pokud toho sním víc a v žaludku mám tlak. Takže nechávám zbytky.
Manžeka přišla na metodu, jak ohřát smažené řízky, aby byly jako čerstvé. Dá je znovu na pánev s máslem. Já jsem tu metodu vylepšil o nakrájení na kostičky. K tomu vařené brambory a kompot.
Jsem omáčkový
Ale můžu i bůček pečený, ale i vařený.
Houbovou omáčku si nedopřáváme tak často, jak bych strávil.
Různých hub a hřibů jsem si jako kluk užil o prázdninách u strejdy a tety v Jižních Čechách. Bratránek odskočil na hodinku do lesa a už byl oběd, večeře, nebo minimálně smaženice z lišek.
Omáčka je lepší ze směsi hub, tak aby tam kromě praváků byly také nějaké babky, podborováky a lišky, klouzky, pýchavky, …
Omáčku děláme jen ze smetany a kefíru. Trochu soli a octu.
Mám rád “bílé maso”, tj bůček, přesněji vepřový bok ať už uzený, pečený nebo vařený – to je jedno. Od kamaráda mám recept na bůček s křenexem. Má být správně rozklepaný velký plát, potřený křenexem, srolovaný a nakrájený na kolečka. Šneci se pak rozprostřou na plech a upečou v troubě. My jsme to tentokrát dělali ze zbytků (odřezků), tak vznikly jen roládky – závitky.
Vaječná omeleta nikdy neurazí
A zároveň je to LC (Low carb dieta).
Většinou se dá zpracovat to co je v ledničce a zbylo to z předchozí doby. Zejména uzeniny, jako v tomto případě dietní párky a klobása alias čabajka. Dále cibule, ta je základ české kuchyně, červená ( nebo i jiné barvy) paprika, samozřejmě vejce a nahoru parmezán.
Čočkový salát speciál
Čočkový salát jsme už dělali. Tentokrát dostala žena koupit zajímavý polotovar.
Připravovala ji tentokrát podobně jako jsem už psal.
Navíc je tam jen jedna nožka dietnho párku a půlka klobásy. A pak to, co obsahuje ta čočková směs, t.j. především červená a žlutá čočka, sušená rajčata, cuketa, lilek, atd.
Společné stravování
Psal jsem o něm podrobně na jiném místě, na jiném webu.
Nyní, kdy už nevyužívám školní jídelnu jsme odkázáni na místní vyvařovnu. Už zdaleka si tak nepochutnáme, jako dřív. Je to jak kdy. Většinou spíš bída než nějaká extra kvalita. Je to jako v tom pekle, kde si hříšné duše mastí karty, protože jednou nepřijede parniválec, pak zas nejsou hřebíky …
“Nejsou lidi” je a bude oblíbené zaklínadlo, nebo výmluva. A protože mnohdy vaří kdo má nohy a ruce, tak to podle toho vypadá.
Právě dnešní oběd se moc nepodařil. “Rajská” píšu v uvozovkách, protože nevím, z čeho ji udělali ale zralá, čerstvá a chutná rajčata to nebyly. Vůbec všechny výpeky, šťávy a omáčky jsou zahušťované spoustou mouky.
Knedlíky mají zřejmě vlastní výroby, protože ve městě u autobusového nádraží prodávají z nedalekých Zlatých Hor hodně dobré.
Ono ani nad uměním, znalostmi a dovednostmi absolventů učebního oboru kuchař-číšník nelze nijak jásat. Z jednoho ročníku, kde je dejme tomu nějakých 50 absolventů, jestli se jich podaří a jsou k použití v reálném světě tak dva, tři, tak je to hodně. A to ještě se jim nastupit do práce také nechce, jejich cílem je ÚP, nebo nakonec zakotví někde úplně jinde.
Ve školní jídelně byla výhoda, že si všichni strávníci sedli ke stolům a nechali se bsluhovat. Co se týká kantorů, tak možná měli jediné privilegium, že jejich porce byly mírně protekční.
Skvělý tip na rychlou večeři
Říkáme tomu kuře “naplacato”.
Rozstřihneme nebo rozsekneme ho uprostřed prsou, roztáhneme a přitlačíme na podložku, až se “rozplácne”. Prosolíme a dáme pést spolu s máslem, olejem a špekem. Obložíme (v našem případě) citronem, ale možná zajímavější by to bylo s dobrým pomerančem, grepem, mandarinkou, nebo možná i kivi.
Pečeme zhruba hodinu, nejprve pod poklicí a nakonec na učervenání bez poklice. Průběžně poléváme výpekem.
