Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Přesně řečeno směs mořských plodů, krevety, chobotničky, škeble, …
Dnešní oběd: Vytáhl jsem polotovar z mrazáku, nechal rozmrazit, propláchl vodou přes sítko a nechal okapat. Na másle nechal ovonět dva stroužky česneku – rozmáčknuté a nasekané. Pak jsem tam dal směs moře a nechal vydusit vodu, až na máslo. Dále jsme přidal nasekané rajčata sušená na slunci, trochu kečupu (jen aby to bylo trochu červené) a pak uvařené špagety. Nakonec jsem vmíchal nastrouhaný parmezán.
Dobrou chuť.
Předpokládám, že víte, nebo aspoň tušite o jaký druh masa se jedná. Je to vlastně kolmý řez lýtkem skotu, takže je tam morková kost.
Dostali jsme koupit dva krásné kusy. Žena je pěkne stáhla – omotala řeznickým provázkem a dala dusit.
Výsledek je pěkně vidět na fotce.
Nechci přímo říkat, že je to vrchol kuchařského umění, ale určité – možná i celoživotní zkušenosti to chce. Tentokrát se celé jídlo opravdu podařilo.
A ještě jedno dobré jídlo. Podařilo se nám koupit krásné křížové kosti. Z kvalitního vývaru byla výborná polévka. Uvařené kosti jsem si obral na večeři.
Měl jsem už „absťák“ po kyselém zelí.
Pokud nemáte vlastnonožně našlapanou bečku, tak jste odkázáni na koupení sáčku v marketu. A tady je ten problém, že každé zelí je od jiného výrobce a tudíž je to jako sázka do loterie. Kdysi bývalo vynikající Otické zelí – nejvíc se blížilo tomu domácímu. Později udělali nějaký zásah a dnes táhne po octu. Pak bylo ještě Kateřinské, ale to bylo v bleděmodrém.
Teď jsme koupili nějaké z čech, tuším, že od Prahy.
Pochutnali jsme si. K tomu pečený vepřový bůček, nebo kuřecí stehna a noky.
Pak se nám také podařila játra. Manželka je nejí, ale to já zase ano.
Tentokrát dušené nudličky na restované cibulce a iberijském špeku.
Do těch moderních obalů není vidět, takže člověk kupuje víceméně zajíce v pytli. Tentokrát měla žena štěstí, byl to krásný kus bez jakéhokoliv tuku, žilek a cév.
p.s.: … a máte také rádi chléb s „podmasa“, tj. s výpekem, který má po stuhnutí dvě části – nahoře je čisté bílé sádlo všech vůní pečeného masa a dole pod ním takový ten třepající se hnědý sulcík všech chutí . No to je ale mňamka!
Cukata je velký plod a roste jako z vody, tak není divu, že svého času napsala Jana Štěpánková cukletovou kuchařku.
Takže,když je sezona, tak ani my neodoláme a párkrát ji připravíme. Já ji sice moc nemusím, ale co už … Cuketový nákyp se jíst dá, zvláště tehdy, pokud je v něm dost uzeného.
Původní recept najdete mezi mými receptu na Topreceptech.
Strašně moc ale záleží na hlavní surovině. Donesl nám nedávno kamarád cukletu (obří) z „vlastní zahrádky“. Kdežto tentokrát to byly „kauflandovky“. A ten rozdíl by poznal i slepý, hluchý a němý…
To už přesahuje všechny meze. Jsou to neskuteční z***venci.
Aby jste neřekli, že „mluvím“, neboli píšu hrubě, tak tam máte hvězdičky, ale oni si slušného slova nezaslouží.
Kdo?
Přece obchodní řetězce, tedy konkrétně LIDL. Měli minulý týden španělský týden. Protože jsme na Mallorcu zatíženi, tak jsem tam v neděli manželku vyhnal s nákupním seznamem, který se dá vytvořit v jejich apce. Zaujalo mě pár věcí, jmenovitě ty mořské potvory, ale také jakoby sladké pečivo. Ono ale není sladké jen jemné. Vypadá to na pohled jako naše stříkané čajové pečivo, ale neobsahuje žádný cukr a je to smažené. To v obchodě bylo předsmažené a hlubokozmražené.
Udělali jsme to přesně podle návodu na obalu, i když ne úplně. Za jimi upečené 2 – 3 minuty to bylo světlé a syrové. Až to zrůžovělo, tak to bylo tvrdé, že to nešlo ukousnout a padaly z toho takové „nudle“.
Prostě BLIVAJS!!! Vysvětluji si to jedině tak, že jim to po cestě někde rozmrzlo a pak to nechali znovu zmrznout. Kamion stál asi někde v hodinových kolonách.
Nebo soudruzi ze Španělska udělali někde chybu.
Blondýna má pravdu, že je to typicky letní jídlo. Žádný rok na něho nezapomeneme, přesto, že nemáme zahrádku, ale jsme odkázání na import (většinou z Polska).
Rajčátka se jmenují broskvová, jsou super masitá a mají takovou tenkou, měkkou slupku (ale stejně je loupeme). Papriky krájím na větší kusy, aby byly vidět a dělám ji tak „naskus“. Klobásy vetšinou ostravské.
Uděláme základ a vejce dáme až do porce, kterou právě sníme.
Dnes jen základ s bramborem.
Vepřová svíčková (správně panenská pečeně) se vůbec nepovedla. Dělali jsme ji v kontaktním grilu „panini“ od Silvercrestu z LIDLU. Jednak z ní vyteklo plno vody do zachycovacího šuplíku na tuk a pak zřejmě má gril malý výkon, protože maso bylo nakonec dušené. Takže dost masa zůstalo, které už nikdo nechtěl. Ale manželka měla spásný nápad udělat těstovinový salát.
Říká se, že v jednoduchosti je síla a že některé geniální věci vznikají náhodou.
Nebo z nouze ctnost a nebo „co dům dal“. Tak jako v tomto případě.
Myslím si, že většina žen má stálou otázku: „Co mám dneska (nebo zase) uvařit?“
Na to mám jednoduchou odpověď. Zamyslím se, počkám až co si moje tělo řekne, na co mám chuť, a je to. Od doby, kdy už fotím jen „škrtacím“ telefonem, tak si dám záležet, aby jídlo na talíři pěkně vypadalo.