Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Druhé jídlo, které jsme vařili v pomalém hrnci byl hovězí vývar.
Koupili jsme u řezníka morkové kosti, hovězí žebra, hovězí krk, přidali jsme mrkev, celer, petržel a cibuli, posolili a dali pomalit na 5 hodin.
Maso jsme obrali do vývaru a dochutili a byla to výborná polévka. Z masa které zbylo a z morku (manželce se z něho natahuje) jsem si udělal hašé.
Objevili jsme ameriku – pomalý hrnec.
První jídlo byla rýže, protože jsem toužil po rýžovaru, nakonec to je multifunkční hrnec.
Recept:
1 jablko
1 cibule – větší
4 stroužky česneku
1 mrkev – větší
1/2 bílé ředkve
500 g kysaného zelí
1 vepřový ocásek uzený
4 bobkové listy
5 kuliček nové koření
6 kuliček černého pepře
250 ml sodové vody (neboli sifon, Sodastream)
Možná se to správně píše steaky, nebo bifteky (beefsteak), prostě maso (k tomu určené) se orestuje, ugriluje, …
Máme dokonce kontaktní gril a speciální stejkovou pánev – dárek od italky (použili jsme ji jen párkrát). Pravý hovězí biftek jsem jedl jen jednou v životě, a to v Harachově v Modré kavárně. Samozřejmě, že jde o kvalitu použité suroviny, např. stařené maso, nebo maso z přesně definované části skotu.
Nejchutnější bifteky pocházejí z mladých býčků či volů masných plemen (Angus, Charolais, Hereford apod.).
Důvodem, proč nemám rád fifteky je ten, že jsou moc tuhé nebo vysušené. Přiznávám bez mučení, že to může být dílem i proto, že je neumíme správně připravit.
Proto preferuji omáčky a k nim třeba i vařenou klišku (jak jsme říkali maso z polévky), a nejraději dušené maso. Vzpomínám si jak babička a po ní i mamka stály půl dne u plotny a pomalu dusily roštěnky, (k tomu široké nudle – mňam). Vařilo se na sporáky, kde se topilo uhlím, měly i troubu a mnohdy i zásobník na teplou vodu. Pláty byly ze speciální oceli, které odolávaly přímým plamenů.
Takže miluji guláše, perkelty, vídeňský guláš, segedýn, dále omáčky cibulovou, okurkovou, křenovou, koprovou a samozřejmě španělské ptáčky s rýží.
Jenže dnes si hovězího masa moc neužijeme, protože díky jeho ceně je to jídlo sváteční.
Balení mělo 400 g. Po očištění (odstranění hlavy, nožiček, krunýře a ocásku) zbylo odhadem cca 100 g čisté váhy. Psali, že jsou připravené ke konzumaci, měly se jen den předem přemístit z mrazáku do ledničky. Po odstranění plastového obalu se linul bytem smrad jako na Nesebaru. Když jsem se díval na videa, jak se loupou krevety, tak se to jevilo jako brnkačka – včetně odstranění střívka, které má kreveta kupodivu na řbetě. Mi se to absolutně nedařilo, takže jsem chytl nerva a kdyby se toho neujala manželka, tak bych je asi vyhodil z okna. Vzala si gumové rukavice, aby ji ty potvory neklouzaly, protože byly sliské.
Musela se ale hodně překonávat, protože jí to absolutě “nevonělo”.
Ten dresing jsem musel přikoupit zvlášť. Takže nakonec jsem si pochutnal i najedl.
Tak jsme se toho svatomartinského oběda nedočkali. Snědli jsme jen kyselé zelí připravené na moravský způsob (tzn. s “glajdou” – jíška + strouhaný brambor) a k tomu výborné bramborové noky. Na fotce je to sice i s tím stehnem, ale to jsme po vyfocení dali pryč a pak dále tepelně upravovali. Manželka byla celý den tak vzteklá a říkala mi ani to nefoť a běda jestli se s tím budeš někde chlubit a zveřejňovat to.
Strašně rád bych se dozvěděl v nějaké vašem komentáři, co bylo příčinou a proč tomu tak bylo.
Krémové – na italský způsob.
Na oleji, másle a sádle orestujeme cibuli a pak houby.
Rýži uděláme zvlášť, tak jak jsme zvyklí, jen ve fázi, kdy rýži zastříkáme citronem, tak do ní zamícháme nastrouhaný parmezán. Pak rýži smícháme s houbama a je hotovo.
Můžeme servírovat na talíř.
Recept:
Suroviny:
70 g kokosová mouka
2 plž kakao
3 vejce
100 g bílý jogurt
1 člž skořice
sladidlo dle chuti (např. Kandisin)
špetka sody
Postup:
Vylít na vymazaný plech, pečeme na 170 °C 12 až 15 minut (podle trouby). Po vychladnutí potřít vyšlehaným tvarohem se zakysanou smetanou a mascarpone, sladidlo dle chuti. Něčím posypat, nebo ozdobit (třeba nastrouhanou hořkou čokoládou aspoň 70 %).
Jsme dost nespokojeni s tím, co nám dováží za obědy, mnohdy až nadáváme a teď jsme už začli v jídelníčku některé dny vynechávat – na odlehčení.
Mám rád boršč a i dušenou mrkev. Po dnešku jsem si tato jídla zošklivil. Podle mne se dělá boršč úplně jinak. Oni tam neměli žádnou červenou řepu, naopak tam asi byly veškeré zbytky, jako salám, kuřecí maso, vepřové maso a hlavně samá velká kolečka mrkve a další neidentifikovatelná zelenina.
Kvalita jídel je také dost proměnlivá, asi podle toho, který kuchař vařil.
Na výběr moc nemáme, nevíme o nikom dalším, kdo by rozvážel obědy. Vaří hodně hospod a restaurací, ale to znamená obléct se a za každého počasí sednout do auta a pro jídlo si dojet. Vlastně je ještě možnost jíst denně pizzu, tady je výběr velký, ale …
Jsem typ “dobré prase všechno spase” a tzv. “domácí popelnice”.
Mám to od dětství. Babička mě učila, že zbytky se nenechávají a nejlépe ještě talíř vytřít chlebem, nebo vylízat. Ještě před několika lety jsem to dělal a dojídal jsem všechny porce, které někdo nedojedl.
Také mi nevadí, když je stejné jídlo na oběd a stejné na večeři. Nebo třeba několik dnů v týdnu, až se dojí.
Teď už mám utrum, protože moje diabetička mi předepsala nějaké drahé injekce, které si píchám jednou týdně ve stejný den a hodinu (tuším, že se to jmenuje OZEMPIC). Po nich trpím nechutenstvím a jdou na mě nauzea, hlavně pokud toho sním víc a v žaludku mám tlak. Takže nechávám zbytky.
Manžeka přišla na metodu, jak ohřát smažené řízky, aby byly jako čerstvé. Dá je znovu na pánev s máslem. Já jsem tu metodu vylepšil o nakrájení na kostičky. K tomu vařené brambory a kompot.
