Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Čočkový salát jsme už dělali. Tentokrát dostala žena koupit zajímavý polotovar.
Připravovala ji tentokrát podobně jako jsem už psal.
Navíc je tam jen jedna nožka dietnho párku a půlka klobásy. A pak to, co obsahuje ta čočková směs, t.j. především červená a žlutá čočka, sušená rajčata, cuketa, lilek, atd.
Psal jsem o něm podrobně na jiném místě, na jiném webu.
Nyní, kdy už nevyužívám školní jídelnu jsme odkázáni na místní vyvařovnu. Už zdaleka si tak nepochutnáme, jako dřív. Je to jak kdy. Většinou spíš bída než nějaká extra kvalita. Je to jako v tom pekle, kde si hříšné duše mastí karty, protože jednou nepřijede parniválec, pak zas nejsou hřebíky …
„Nejsou lidi“ je a bude oblíbené zaklínadlo, nebo výmluva. A protože mnohdy vaří kdo má nohy a ruce, tak to podle toho vypadá.
Právě dnešní oběd se moc nepodařil. „Rajská“ píšu v uvozovkách, protože nevím, z čeho ji udělali ale zralá, čerstvá a chutná rajčata to nebyly. Vůbec všechny výpeky, šťávy a omáčky jsou zahušťované spoustou mouky.
Knedlíky mají zřejmě vlastní výroby, protože ve městě u autobusového nádraží prodávají z nedalekých Zlatých Hor hodně dobré.
Ono ani nad uměním, znalostmi a dovednostmi absolventů učebního oboru kuchař-číšník nelze nijak jásat. Z jednoho ročníku, kde je dejme tomu nějakých 50 absolventů, jestli se jich podaří a jsou k použití v reálném světě tak dva, tři, tak je to hodně. A to ještě se jim nastupit do práce také nechce, jejich cílem je ÚP, nebo nakonec zakotví někde úplně jinde.
Ve školní jídelně byla výhoda, že si všichni strávníci sedli ke stolům a nechali se bsluhovat. Co se týká kantorů, tak možná měli jediné privilegium, že jejich porce byly mírně protekční.
Říkáme tomu kuře „naplacato“.
Rozstřihneme nebo rozsekneme ho uprostřed prsou, roztáhneme a přitlačíme na podložku, až se „rozplácne“. Prosolíme a dáme pést spolu s máslem, olejem a špekem. Obložíme (v našem případě) citronem, ale možná zajímavější by to bylo s dobrým pomerančem, grepem, mandarinkou, nebo možná i kivi.
Pečeme zhruba hodinu, nejprve pod poklicí a nakonec na učervenání bez poklice. Průběžně poléváme výpekem.
Běžně se tomu říká hemenex – ham and eggs, neboli šunka s vejcem.
Tato večeře byla ze salámu paprikáč, 3 vajec a parmezánu.
Volská oka musí být uprostřd tekutá. Parmezán nastrouhaný najemno, aby se pěkně roztopil. K tomu sterilovaná okurka.
Už jsem psal, že mám rád plody moře.
Tentokrát jsem měl k dispozici slávky jedlé. Nechal jsem je rozmrazit, opláchl jsem je ve vodě a nechal okapat. Rýži jsem dělal mým oblíbeným způsobem.
Jen, když jsem do vřící rýže dával bujón, tak jsem tam ještě přihodil slávky.
Na talíři je ještě nastrouhaný parmezán.
Dělávala to moje babička a já jsem to měl u ní strašně rád.
Jen místo kyselých okurek k tomu byly nejlepší kvašáky a místo tenkých párků takové tlusté párkové klobásky (ty většinou při vaření praskly, vytekla z nich ta šťáva a to bylo teprve ono…).
Způsobů přípravy je několik, zejména s ohledem na zahuštění. Dnes vychází kuchařkám vstříc konvenience v podobě hotové jíšky. Způsobů přípravy klasické jíšky je několik.
Např. Nejprve dáme vařit nakrájené brambory s bobkovým listem (nenecháme je úplně dovařit, ony se ovaří ještě v dalším průběhu a pozor na ocet, v octové vodě už dále nezměknou). Pak zahustíme, dochutíme octem, solí, pepřem ev. Podravkou, také můžeme dát trochu chilli. Nakonec dáme prohřát párky a je hotovo.
Přesně řečeno směs mořských plodů, krevety, chobotničky, škeble, …
Dnešní oběd: Vytáhl jsem polotovar z mrazáku, nechal rozmrazit, propláchl vodou přes sítko a nechal okapat. Na másle nechal ovonět dva stroužky česneku – rozmáčknuté a nasekané. Pak jsem tam dal směs moře a nechal vydusit vodu, až na máslo. Dále jsme přidal nasekané rajčata sušená na slunci, trochu kečupu (jen aby to bylo trochu červené) a pak uvařené špagety. Nakonec jsem vmíchal nastrouhaný parmezán.
Dobrou chuť.
Předpokládám, že víte, nebo aspoň tušite o jaký druh masa se jedná. Je to vlastně kolmý řez lýtkem skotu, takže je tam morková kost.
Dostali jsme koupit dva krásné kusy. Žena je pěkne stáhla – omotala řeznickým provázkem a dala dusit.
Výsledek je pěkně vidět na fotce.
Nechci přímo říkat, že je to vrchol kuchařského umění, ale určité – možná i celoživotní zkušenosti to chce. Tentokrát se celé jídlo opravdu podařilo.
A ještě jedno dobré jídlo. Podařilo se nám koupit krásné křížové kosti. Z kvalitního vývaru byla výborná polévka. Uvařené kosti jsem si obral na večeři.
Měl jsem už „absťák“ po kyselém zelí.
Pokud nemáte vlastnonožně našlapanou bečku, tak jste odkázáni na koupení sáčku v marketu. A tady je ten problém, že každé zelí je od jiného výrobce a tudíž je to jako sázka do loterie. Kdysi bývalo vynikající Otické zelí – nejvíc se blížilo tomu domácímu. Později udělali nějaký zásah a dnes táhne po octu. Pak bylo ještě Kateřinské, ale to bylo v bleděmodrém.
Teď jsme koupili nějaké z čech, tuším, že od Prahy.
Pochutnali jsme si. K tomu pečený vepřový bůček, nebo kuřecí stehna a noky.
Pak se nám také podařila játra. Manželka je nejí, ale to já zase ano.
Tentokrát dušené nudličky na restované cibulce a iberijském špeku.
Do těch moderních obalů není vidět, takže člověk kupuje víceméně zajíce v pytli. Tentokrát měla žena štěstí, byl to krásný kus bez jakéhokoliv tuku, žilek a cév.
p.s.: … a máte také rádi chléb s „podmasa“, tj. s výpekem, který má po stuhnutí dvě části – nahoře je čisté bílé sádlo všech vůní pečeného masa a dole pod ním takový ten třepající se hnědý sulcík všech chutí . No to je ale mňamka!
Cukata je velký plod a roste jako z vody, tak není divu, že svého času napsala Jana Štěpánková cukletovou kuchařku.
Takže,když je sezona, tak ani my neodoláme a párkrát ji připravíme. Já ji sice moc nemusím, ale co už … Cuketový nákyp se jíst dá, zvláště tehdy, pokud je v něm dost uzeného.
Původní recept najdete mezi mými receptu na Topreceptech.
Strašně moc ale záleží na hlavní surovině. Donesl nám nedávno kamarád cukletu (obří) z „vlastní zahrádky“. Kdežto tentokrát to byly „kauflandovky“. A ten rozdíl by poznal i slepý, hluchý a němý…
