Jelení prdíky

Dostali jsme mikrotenové sáčky a v nich zmrzlé maso.

Prý je to zvěřina, děl dárce. Takže šup s ním do mražáku. Předevčírem manželka vytáhla jedno „balení“. Uvidíme co to bude, necháme se překvapit, řekla. Balíčky totiž nebyly popsané. Rozhodla se, že udělá svíčkovou. Takže, jedno kupované Halali, do pekáčku, na to flák masa a šup do trouby.
Teda, řeknu vám, vonělo to nádherně. Po celém bytě, a myslím, že i sousedi museli závidět. Když bylo maso měkoučké, a že bylo, tak se vyndá a výpek rozmixujeme, tak jak to je, ponorným mixérem. Pak už jen do smetany trochu mouky a povařit dvacet minut.

Moje žena má ke zvěřině zvláštní vztah.

Prase prý může. Je takové špinavé, chrochtavé a není jí tolik líto, že se muselo napřed zabít. Kdežto, když má jíst zvěřinu, tak si nepředstavuje prasečí chlívek, ale voňavý šumící nádherný, borový les. A neopomene mi připomenout, že přece parohy jsou nádherná ozdoba a jelen je ušlechtilé zvíře.
Nicméně včera si dala dvě porce a prý to zveřinou vůbec netáhlo, tak jako jindy. Stejně ale chodila po bytě a gestikulovala jako Dáša Veškrnová ve filmu Holky z porcelánu, a ptala se mě jestli si myslím, že je kráva, nebo gazela?

Jenže dnes ráno šla na záchod a strašně si stěžovala.

Nikdy prý, když tak zvaně „ujde“, tak jí to nesmrdí. Zato dnes prý!
„Smrdím, jak ten jelen v lese“

Motto dne

Jsou věci, které nezměním

Například sníh 15. října na této jabloni.

Ale jablíčka jsem obrat mohl.

Dnes

Dneska by to šlo…


Byl nádherný letní den.

Ti motýli fakt neposedí…

Byla už to housenka nebo teprve bude?

Europrolézačky ve Smetanových sadech

Horolezci, horolezkyně, horolezčata…

Květiny u mamky

Já jsem u mamky vyfotil tyto květiny:


Budu samozřejmě rád, když mi je zase pojmenujete. Předem děkuji.
Teď jdeme s Adélkou do města. Za chvíli přidám dalši fotku.

Tak to je ta druhá

Bonsaj fikus

Koupil jsem kdysi v Tescu Bonsaj fikus.


Původně byl v malém květináčku a v hlíně. Moc nerostl.

Pak jsem ho dal do hydroponie a trochu mu zastřihl „křídla“.

A začal růst jako divý…